Tak zítra vyrážíme na zaslouženou dovolenou.
Auto a počasí tam máme již přichystané, stačí se kouknout SEM.
Za pár minut si ještě booknu sedačky v eroplánu a můžeme jít pařit. Dnes se nám opět povedla tak zvaná duopařba. Nejdříve u Zelenků, a pak ještě u Válečků, kde budeme společně slavit jeho a moje narozeniny. V průběhu oslavy ještě musím odskočit k fotografovi, aby mě zvěčnil na předvolební leták.
Táááák, místa v letadlech jsou zamluvená a můžeme frčet!!!
Kdo zná Mariana Vojtka, tak ví, že má občas jisté (zlo)zvyky, jak ve zpěvu, tak v herectví, ale pokud má nad sebou pádnou režisérkou ruku, jsou tyto projevy, které mu občas recenzenti vyčítají, okamžitě pryč.
Už na premiéře bylo jasné, že v roli Fantoma předvedl Vojtko nejlepší výkon celé své úctyhodné kariéry. Pěvecky mu nelze vytknout nic, zpívá s naprostou lehkostí, s určitými částmi si příjemně pohrává a ústředním hitem Hudba noci si získá i své největší odpůrce.
Zdroj: musical.cz
Včera jsme vyrazili s početnou skupinou kamarádů na koncert skupiny Kabát na Pražský Vypich. Tak jako před pěti lety to byla luxusní akce. V ten den měl premiéru i muzikál Fantom opery, kde titulní roli hrál Marian. O koncertu na Vypichu vyšel krásný článek v Novinky.cz. Lépe bych to nenapsal:
Svých pětadvacet roků oslavila skupina Kabát v sobotu večer na pražském Vypichu. Vrátila se tam po pěti letech a byl to letos její jediný koncert v Česku. Dostal název Po čertech velkej koncert 2. Velký byl v mnoha ohledech. Podle neoficiálních údajů ho navštívilo 75 000 lidí.
Na impozantní, obrovské scéně hrála kapela bez pěti minut dvě hodiny, naservírovala fanouškům jednatřicet písniček, použila k tomu mimořádně výkonnou aparaturu, která zaručila dobrý zvuk v celém areálu, bohatý světelný park i několik pyrotechnických efektů.
Dešťová komplikace
Na závěr následoval ohňostroj, tradiční a vždy milá tečka za koncerty tohoto typu. Přitom odehrát jeden jediný a takto monstrózní je sázkou do loterie. Přestože na něj Kabát tři měsíce zkoušel v hale v pražských Modřanech, jejíž plocha simulovala obrovskou rozlohu pódia, leč stejně byla ve srovnání se skutečností malá, mohlo to dopadnout všelijak. Teplická pětice ale svou úlohu splnila. I přesto, že ji dva dny před koncertem začal trochu hatit plány intenzivní déšť, který promáčel areál na Vypichu tak vydatně, že kapela prostřednictvím sociálních sítí i médií vyzvala fanoušky, aby si navlékli voděvzdornou obuv. V sobotu ale nepršelo, a tak to na Vypichu jenom klouzalo, nebořilo se.
Překvapivý start
Úvod koncertu byl trochu překvapivý. Kabát odstartoval písničkou Úsměv pana Lloyda z alba Corrida. Není pro něj tradiční otvíráková, nicméně výbušnost a zemitost, pro formaci tolik typickou, v sobě má. Následovaly V pekle sudy válej a Porcelánový prasata, skladby, které náladu na pódiu i v publiku bezpečně rozpumpovaly. Kabát tentokrát nečelil potížím ze začátků velkých koncertů, kdy se po dvě tři skladby obvykle dorovnává zvuk, aby to začalo být ono teprve posléze. Do dalších kompozic se tedy mohl ponořit řádně nažhavený a s jistotou, že vše funguje, jak má.
Nejdále do historie se podíval s písničkou Máš to už za sebou, která je z prvního alba Má jí motorovou z roku 1991. Za zatím posledního počinu Banditi di Praga (2010) zazněla titulní píseň a Ebenový hole.
Pepa zpíval s přehledem
Josef Vojtek zpíval s přehledem a statečně rozvibrovával hlasivky tam, kde to chtělo pořádný rockový drajv. Kytaristé Ota Váňa a Tomáš Krulich, stejně tak celá kapela, zachovávali písničkám původní tvar a svá sóla i riffy odehráli s chutí a jistotou. Rytmika šlapala bezchybně a baskytarista Milan Špalek si sólově zazpíval v hudební hříčce Joy z alba Corrida.
To, co před pěti lety
Na Vypichu se letos stalo to, co před pěti lety. Jediný koncertní pokus Kabátu vyšel. Sem tam nějaký ten falešný tón jde na úkor živého hraní, a to, že nezazněla žádná nová písnička, je sice škoda, nicméně bůhví, jestli by to diváci, natěšení na všechny ty hity, vůbec kvitovali s povděkem.
Pokud tedy členové Kabátu v rozhovoru pro Právo před dvěma týdny v nadsázce tvrdili, že o tom, zda budou hrát za pět let na Vypichu opět, rozhodnou jejich lékaři, přejme jim, aby výsledky všech jejich zdravotních testů dopadly výhradně dobře. Ten hudební na Vypichu zvládají na výbornou.
Cesta domů byla trochu dobrodružná, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. V neděli ráno jedeme pro babičku Zdenu do Děčína do nemocnice, neboť na důchodcovském výletu na ní zaútočil květináč a pokousal jí ruku a nohu. Cestou zpět psal Marian, že premiéra se povedla, ale že toho měl plný zuby. A dnes hraje znovu…
Po dlouhé době jsem se v sobotu ocitnul na za plotem Pražského letiště. Zapadající slunce bylo super, ale k večeru se obloha lehce zatáhla. No, ale fotky byly superiózní. Pár jich je na ukázku níže…
A je tady poslední den, poslední snídaně, balení a poslední procházka. Chtěl jsem napsat, že snídáme spolu s dětma, no ale… Takže s mladejma, kteří už mají sbaleno ve svém apartmánu. Po snídani si dáváme chvilku pauzičku a balíme zase my. Pak odjíždíme do Babiččina údolí, ukázat mladejm mlejn, mandl, bělidlo… Turisté jako by vylézali z pod kamenů, množí se a množí. Do toho začíná pěkně připalovat slunce, takže se rozhodujeme, že se po cestě zpět už nebudeme nikde stavovat a pofrčíme rovnou domů s tím, že obědváme po cestě v Mekáči.
Cesta proběhla v pohodě, oběd též a doma kotvíme kolem půl třetí, tedy akorát na svačinu.
A fotky jsou TADY.