Na zaslouženou dovolenou vyrážíme pro nás v netypický čas, a sice v pět hodin dopoledne. Jedem směr Praha, nakonec auto už zná cestu nazpaměť, stačí zmáčknout jenom čudlík autopilota. Neodbočujeme ani na Kněževes, ani na GoPaking, ale směřujeme na Zličín, stavit se u kluků obhlédnout, teď už opravdu, jejich byt a dát si na terase kafe. Podzemní garáže jsou opravdu luxusní, a byt samozřejmě též. Škoda jen, že se uvnitř musí používat vysílačky, abychom se našli. Na velké terase, v horním patře bytu, si dáváme kávu a šejk, a pozorujeme letadla. Jo, vybíráme trávu na terasu… Asi po hodince se balíme a jedeme na Hlavák, na nákladní terminál, kde budeme nakládat auto. Všechny tři vagony se během chvilky naplní auty a motorkami. Pomalu se přesouváme na peron, kde máme asi hodinku čas, než přistaví vlak. K vlaku pak připojili vagony s auty a my se jdeme ubytovat. V každém vagonu je stevard, který nás ubytoval, vyzvěděl, co chceme připravit k snídani, a popřál nám šťastnou cestu. Zavřeli se dveře od kupé, a nám začala cesta, kterou jsme si naplánovali před dvěma lety. Máme dvoulůžkové kupé se sprchou a záchodem, s wifi a zásuvkami na 230 voltů. No a klimatizaci. Zabydlíme se, a vlak se dá do pohybu. Vytahujeme sushi a víno, které jsme si pořídili k večeři, a čteme si. Docela mi chybí to klasické duc-duc, duc-duc, duc-dus, protože obrovská část cesty vedla po svařených kolejích. Po jídle zhasínáme, a necháváme se ukolébat houpáním vagónu.
To mi takhle ve čtvrtek (9. června 2022) píše jeden držitel Thálie, jestli jdeme večer do Teplic na koncert, na kterém zpívá. Nějak jsem tento termín přehlédl a přiznám se, že se mi zrovna moc nechtělo. Přeposílám tuto informaci manažerce, která během chvilky odpoví, že je jí to jedno, a že lístků zbývá jen pár. Kouknu tedy na prodejní portál a opravdu, pět volných kousků. Tak si říkám, na blbej koncert by lidi nešli a kupuju dva kousky v poslední řadě. Tak nějak po šesté vyjíždíme, parkujeme poblíž Domu kultury. Před začátkem stihneme ještě skleničku vína a hrrr na ně! Se Symfonickým orchestrem dnes vystupují členové divadla Broadway. Ale pozor! Vystupují jak pražští umělci, tak umělci z divadla Broadway z New Yorku!!! Za naše je to Michaela Gemrotová a Marian Vojtko, a za zámořské pak Capathia Jenkins a Hugh Panaro. A bylo to hodně, ale opravdu hodně luxusní!!! Zazněly skladby ze známých muzikálů, a to v různých kombinacích zpěváků. A protože Marian tam neměl svůj fanklub, zbyl čas i na krátký pokec. Na závěr se celkem čtyřikrát přidávalo, a lidem se stejně nechtělo moc domů.
Ve středu (25. 5. 2022) jsme opět vyrazili do Prahy za kulturou. A tentokrát do divadla Broadway na koncert Mariana Vojtka a Bohuše Matuše. Klucí zpívali písničky Karla Gotta, a byla to opravdu pecka! Musel jsem uznat, že víc se Gottovi přiblížil Bohuš Matuš. Maroš to zpíval tak po Marošovsky :-). Pánové v doprovodu kapely Charlie band a dvou vokalistek zazpívali snad všechny top písničky z repertoáru Karla Gotta, a to bez přestávky, takže když jsme po skončení vylezli na povrch, bylo ještě světlo. Divadlo bylo samozřejmě vyprodané, a my se po skončení vydali samozřejmě do Kněževsi, kde už na nás čekala postýlka a lahvinka vínka. Tak, a teď už do Prahy dlouho nepojedeme! Až za čtrnáct dnů :-).
Tak jo, už po několikáté jsme v krátké době v Praze (neděle, 8. května 2022). A tentokráte jedeme do Karlína. Do Fóra Karlín. Parkujeme na Florenci, a těch pár metrů jdeme pěšky. Vstupenky máme VIP, a tak v klidu míjíme frontu, která začíná cca 200 metrů od vchodu. Až potud ok. Přicházíme k VIP vchodu, a prd. Naše vstupenky nás nechtějí vpustit dovnitř. A ani jedna verze. Uvaděčka zkouší různé triky, a furt nic. Nakonec volá Zemanovi, a ten vzkazuje: pusť je tam, hlavně ať pošlou Bechera. Tak jsme uvnitř, dostáváme dárky od sponzorů a jdeme na panáka na bar. Dávám si klasicky suché červené. Bohužel jsem zapomněl, že koncert měl být 12. 12. 2020, a to víno už někdo v tom prosinci otevřel. No ale přežil jsem to, a tak se jdeme usadit. První řada uprostřed. Paráda. Přímo proti nám má mikrofon Maroš a Michal Bragagnolo. První půlka koncertu pecka. O přestávku nikam nejdeme a vstřebáváme zážitky. Na klávesy hraje syn známého doktora z Mostu František Krtička mladší. Druhá půlka byla stejně luxusní jako ta první. Po několika přídavcích odcházíme pro auto a jedeme domů. No domů, do Kněževsi, do Maštale. Víno a spánek. Ráno pak zabijácká snídaně, a šup do práce.
Tak jsme koupili vlak, paní Müllerová! Tedy, on to není úplně vlak, jako spíš vagón. I když, on to vlastně ani není vagón, jako spíš jeden oddíl ve vagónu. Ale to není obyčejný oddíl, je to začarovaný oddíl (tak trochu ukradeno z filmu S tebou mě baví svět, stejně jako Müllerová ze Švejka). Prostě jsme si koupili jízdenky do nočního vlaku do Popradu, kde budeme začínat v červnu dovolenou. Vracíme se do míst, kde to před čtyřiceti lety začalo… A aby našemu autu nebylo smutno, bereme ho do vlaku sebou. Zpátky k tomu kupé… Přeci jen doba pokročila, ale České dráhy nabízejí kupé v provedení Deluxe. Co to znamená? Kupé je pro dva, má vlastní sprchu i záchod. Klimatizace, zásuvky na 230 voltů a wifina jsou samozřejmostí, stejně tak jako prošívaná deka a polštář s náplní z dutých vláken na posteli. Součástí garsonky je i ručník, mýdlo, hotelové pantofle, jednorázový kartáček a sprchový gel. Teplá snídaně se podává dle výběru přímo v kupé. Kdo nevěří, ať tam běží :-).
