od Karel Řehák | 14. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Tak dneska vstáváme opravdu brzo, v půl třetí. Sbaleno je už od včerejška, takže jen trochu hygieny, obléknout a jedeme. Jak už je tradicí, když někam odlétáme, necháváme auto na GoParkingu. Tentokrát ale v části servis, protože ho nutně potřebuji vyčistit. Jak z venku, tak hlavně zevnitř. Jak jsem přijel z Frantovejch, tak jsem na to nesáhnul a je tam bordel jako v tanku.
Na letišti Václava Ruzyně Havla si dáváme malou snídani a vyrážíme směr Frankfurt. Letadlo tam stálo od včerejška, takže vyrážíme na čas. Místo hodiny a pěti minut letíme čtyřicetpět minut. No jo, Lufthansa, západní Němci. Máme tu asi čtyři hoďky čas, tak opět něco do nosu a pak se přesouváme vlakem a pěšky na správný terminál. Pak začíná boarding. Do letadla se vejdou celé Patokryje i se zahrádkářema. Při odletu máme trochu zpoždění, ale ti kluci německý to určitě doženou!
Teď máme za sebou malou svačinu, krekry a dvojku vína. Ivana se chtěla odlišit, tak si dala kampáry. Teď, ve 12:40 akorát přelétáváme z Velké Británie nad Irsko. Jináč ten Airbus A380 je fakt luxusní! Tak a teď chvilku spánek….
Sotva jsem zavřel oko, přinášejí oběd. No co se dá dělat. Zapečené kuře s polentou, houska s máslem a „hermelínem“, pivko a dortík. A potom dvojka červeného a kávička 🙂 .
Zaplatil jsem si hodinu internetu, abych mohl známým a příbuzným poslat pár fotek a pozdravů. A pak jsem konečně usnul!
Teď jsem byl na výpravě po letadle. Pěkný, opravdu pěkný!
Zdá se, že se bude servírovat nějaké jídlo 🙂 .
Tak jo, byla to teplá bageta s krůtím masem, sýrem a bylinkovým máslem. A jako příloha, červené víno 🙂 .
Je půl šestý Patokryjského času a do cíle zbývá hodina a půl a jedenáctset kilometrů. V New Yorku je půl dvanáctý, takže si to pondělí zopákneme! Akorát míjíme Toronto…
Je osmnáct hodin Pato času a pravé poledne Obamovo času a do cíle zbývá hodina a 730 kilometrů. Přistáváme v sedm našeho času. Tady je jedna odpoledne a od teď budu vše uvádět v místním čase. Jenže jsme přistáli o půl hodiny dříve a nebylo pro nás volné žádné stání, a tak jsme tu půlhodinu, co jsme nahnali, odstály na ploše. Pak nás tedy zaparkovali k chobotu a hurá z letadla. Když jsem viděl, co někteří lidé dokáží po sobě zanechat na místě kde seděli, bylo mi na zvracení…
Po vystoupení jdeme vystát frontu na imigrační pohovor. Ten proběhl v pohodě. Úředníkovi jsem na všechny otázky odpovídal „sabáka“, takže mu bylo po chvilce jasné, že si se mnou moc ne pokecá. Strávili jsme tam celkem hodinu. Pak pro kufr, ze začátku to vypadalo, že nepřijel s námi, a nástup do tramvajovlaku, který nás odvezl na stanici metra. Metrem jedeme hodinu a čtvrt, pak chvilku hledáme byt. Je takovej prťavej, nikde nevidíme slibovanou terasu. Nakonec se vše vysvětlilo, máme klíče od terasy, ale protože jsme se vrátili pozdě z venku, necháme její prohlídku na zítra. Venku jsme chtěli nakoupit něco k snídani a víno na večer. A taky jsme se chtěli navečeřet. Bohužel ani jedno nevyšlo. Krám tu je jen jeden, poměrně velký, ale fronta ke kase sahala až ke vchodu, takže jsme tam naloženej vozejk nechali. Místo restaurací tu mají samé bufíky pochybných kvalit. Tak se vracíme utrmácený a hladový. Vytahujeme zásoby z Čech a večeříme doma.
Kašlu na hygienu dneska a jdu spát na prase….
od Karel Řehák | 21. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dnes, po poslední proceduře, vyrážím do města podívat se jak vypadá takové zahájení lázeňské sezony. Dobové obleky, hudba, mažoretky a spoustu stánků. A taky kněz, který šel vysvětit lázeňské prameny. No a samozřejmě lidí jako mraků. Každý hotel ze skupiny „Lázně Františkovy lázně a.s.“, má před budovou stánky, kde se jednak prezentují své služby a jednak prodávají dlabanec a pití. Ale jo, je to pěkný, zvláště když svítí slunec. Hlavně aby nebyla bouřka.
Psal jsem tady zápisky z cest a putování kolem Františkových Lázní, ale o městě jako takovém, jsem tu neuvedl nic. Takže jsem trochu hledal po netu a chybu napravuju.
Františkovy Lázně byly založeny 27. dubna 1793 jako Ves císaře Františka a v roce 1807 jim byl úředně přiznán název Františkovy Lázně. Pojmenovány jsou podle císaře Františka I., který je považován za jejich zakladatele.
Z počátečních venkovských lázní s jedním – Františkovým pramenem, dřevěnou kolonádou, několika lázeňskými domy a Společenským domem se velice rychle staly jedny z nejvyhledávanějších evropských lázní.
Původní ulicová vesnice s dnešní Národní třídou v podobě lázeňského korza byla rozšířena o další tři souběžné komunikace a dostala podobu města. Aby se vytvořilo skutečně lázeňské prostředí, obklopili františkolázeňští dnešní historické centrum širokým pásem anglických parků, které měly dát obci podobu zahradního města. Všechny nové ulice pak vedly vždy po obvodu zeleně a vytvořily tak jedno z nejkrásnějších lázeňských míst v Evropě – vytvořily lázně v moři parků a lesoparků.
V roce 1865 povýšil císař František Josef I. Františkovy Lázně na město. Po napojení na saskou, bavorskou a českou železniční síť dostávají rozměr lázní světových a v období před 1.světovou válkou, v době největšího rozkvětu, dosahují roční návštěvnosti až 20 000 pacientů a téměř 80 000 tzv. pasantů – lázeňských turistů.
Ve společnosti 20. a 30. let minulého století patřilo k dobrému zvyku lépe situovaných vrstev alespoň jednou za rok lázně navštívit.
Po druhé světové válce jsou lázně jako celek znárodněny a vzniká jediný velký státní podnik v rozměru města Československé státní lázně a zřídla. Lázně slouží, řečeno v dobové terminologii, pracujícímu lidu a léčí se zde jen nepatrné procento zahraniční klientely. Dobrá úroveň lékařů a zdravotnického personálu zůstává, léčebná zařízení a lázeňské domy se ale pouze inovují a lázně se nerozvíjejí.
V roce 1991 přebírá většinu léčebných zařízení akciová společnost Lázně Františkovy Lázně s uceleným programem rekonstrukce všech lázeňských domů a výhledovou koncepcí návratu Františkových Lázní mezi světové lázně.
Stejně náročný program si předsevzalo vedení města. Nové penziony a léčebná zařízení začínají provozovat úspěšně také jednotliví soukromí podnikatelé.
V roce 1992 jsou Františkovy Lázně vyhlášeny městskou památkovou rezervací a začíná zcela nová kapitola v dějinách města.
Františkovy Lázně navštívili mimo jiné Johann Wolfgang Goethe, Božena Němcová, Ludwig van Beethoven, Císař František Josef I., Císař Karel I. a Zita von Bourbon a Miloš Zeman
.
K té úvodní fotce: Tenisové kurty, potažmo tenisový klub ve Františkových Lázních, patří k jedněm z nejstarších v Čechách. Jejich počátky se datují do doby Rakousko – Uherského císařství a dnes se mohou pyšnit již více jak stoletou tradicí.
První doložitelná zmínka o tenisových kurtech ve Františkových Lázních, v místě dnešních tenisových kurtů, je datována do srpna roku 1904. Dobovým tiskem a fotografií je pak doložitelné pořádání již V. ročníku mezinárodního tenisového turnaje v roce 1909, kterému přihlížela habsburská šlechta.
Fotky ze zahájení lázeňské sezony jsou
TADY a já jdu balit!
od Karel Řehák | 20. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dneska mě vzbudil neuvěřitelný rachot. Ne pokojské, ale snad raketa? Tak ne. Zítra totiž začíná 223. lázeňská sezona ve Františkových Lázní a od samého rána tady řinčí sekačky, křoviňáky, různé smetáky a sběrače smetí. Udělám tedy ze sebe člověka, teda aspoň si to myslím, a jdu na snídani. Pak mě čekají čtyři procedury. Chvilku do parku. Oběd. Odpočinek. Dnes jsem udělal jednu výjimku, kterou jsem ještě nikdy neudělal. Vrátil jsem se na hrad Seeberg a zcela dobrovolně jsem šel na prohlídku! Teda, já si před tím našel na netu, že tam není průvodce 🙂 ! A po prohlídce hradu jsem musel smeknout pomyslný klobouk!!! Otevřít takhle hrad pro lidi, to je prostě zázrak. Hrad je přístupný od sklepení (mučírna, katovna kata Karla Husse) až pod střechu. Všude spousta cedulek a vysvětlivek. Fakt super a hodně, opravdu hodně doporučuji. Když to říkám v recepci, tak nějací lidé povídají, že už mají za sebou 84 hradů, a prý tohle je třetí hrad bez průvodce. To by si zasloužilo reklamu, takže kdyby to četl čistě náhodou někdo z Hitrádia FM 🙂 , přimlouvám se za ní!
Skáču do auta a přesouvám se na zříceninu hradu Starý Rybník. Z netu vím, že je v rukách soukromé osoby, a že není přístupný. To mi ale nevadí, vyfotím si ho (jí) dlouhým sklem.
Po příjezdu na hotel odkládám foťák a jdu se kouknout do města, jestli mají ještě černý pivo. A mají 🙂 . Pak jdou na večeři, když tu ke mě přistoupí mladá paní a zeptá se, čím že to voním. Teď, před koncem pobytu 🙂 . Tak jí prozradím sladké tajemství a jdu do baru.
Teď jsem na pokoji, pravou stranou koukám na MIB a levou píšu deník.
A pozor, fotky z dneška jsou TADY.
PS: během dne dostávám do sluchátek informaci, že přišla domů oranžová kočka bez břicha. Tedy, ne že by ho neměla, ale nemá v něm koťata.
od Karel Řehák | 19. 5. 2016 | Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dnešní den bych začal včerejší nocí. Umělec z Prahy totiž psal, že bude na Barrandově v pořadu „To byl náš rok – 1995“. Za pět půl desátý sedím před bednou. A umělec vystoupil přesně ve čtvrt na dvanáct. Je jasný, že jsem si vypil rozpitou láhev Habánů, a k tomu i tu na dnešní den 🙂 .
K snídani dneska nebyla vajíčka a klobásy, ale taková malá vzpomínka na Itálii. Takže croissanty. Tři 🙂 . Dopoledne pak normálně procedury zakončené vynikajícím obědem. Po obědě jsem si naplánoval velký klid na lůžku, abych dohnal tu včerejší noc a vypité víno. Vzbouzím se akorát na hokej. Jdu se dívat dolů do kavárny. Po druhé třetině odcházím bloumat jen tak do města a hokej sleduju na mobilu. Jak to dopadlo všichni víme. No, aspoň nebudou mít v Rusku takovou tlačenici na letišti. Dám si tedy dvě černý piva a pomalu a okruhem se vracím na pokoj a na večeři. Sakra, mě se bude po těch jídlech tady stýskat!!!
Mňo a po večeři se usazuji k telce a sleduji nemocnici Motol. Dneska to bylo fakt hustý! Ale jsou to machři. Po telce píšu deník a srkám dvojku vína, kterou jsem si dotáhnul z baru.
A fotky z dnešního dne NEJSOU 🙂 .
od Karel Řehák | 18. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Tak co dneska??? Dopoledne klasika a odpoledne vlastně taky. Kolem třetí vyrážím na výpravu. Nejdříve do Sokolova na rozhlednu Hard. Jak tak koukám, není zase až tak velká. Ale jak tak koukám ještě jednou, vidím že vchod je zavřen mříží. Tak se otáčím, pak mi to ale nedá a jdu blíž. A u vchodu cedule, že když si dojdu na infocentrum pro klíče, tak si tam můžu klidně vylézt. Volám tedy na infocentrum a tam mi slečna říká, že oni už tam klíče nemají, ať si ale skočím na policejní stanici, která je poblíž rozhledny, a že mi tam prý půjčí proti občance klíče. Tak jdu, a fakt jsem ty klíče dostal. Vracím se tedy k rozhledně, odemykám si a sám si dělám průvodce. Jenže z rozhledny je vidět akorát na šachtu 😯 . Tak udělám tři fotky a lezu dolů a jdu vrátit klíče. Na stanici vysmátý poldové a prej, jak jsem se pokochal…
Skáču do auta a přesouvám se na statek Bernard. Sevřený komplex budov zahrnoval kromě obytných a správních objektů ještě stáje pro koně a dobytek, kůlny na stroje a nářadí, stodoly, mlékárnu a kurníky. Vedle statku stojící stodola je o 15 let starší než samotný statek, pochází z roku 1907. A nyní je ze statku rekreační středisko, kde lze prožít spousty aktivit. Dávám si kávičku a relaxuju u rybníka.
Pak se opět nasoukám do auta, v navigaci zadám, že chci ukázat zajímavé turistické cíle (už jsem se to konečně naučil 🙂 ) a hle, sedm kilometrů odtud je hrad Loket. Tak jedu. Jak už je u mě zvykem, dovnitř nejdu, jen zevluju okolo. Hezký, a protože už je docela pozdě, nikde žádný člověk. Udělám pár fotek a jedu domů na večeři.
Fotky z dnešního dne jsou TADY.
.
