Povídání z lázní XIX
Dneska dopoledne pět procedur!!! Ale zmáknul jsem to s přehledem, dvě jsem dal mimo časový harmonogram, takže před obědem jsem měl hotovo. Protože bylo dneska dopoledne mimořádně hnusně, do odjezdu na výlet jsem se válel na posteli a pochrupoval. Pak ale konečně vyrážím. A konečně jsem se taky naučil na navigaci vyhledávat a používat tak zvané „body zájmu“. No a super. Takže nejdříve vyrážím na Bismarckovu rozhlednu. Je jednou ze tří českých věží, které se stavěly na počest německého kancléře Otto von Bismarcka. Rozhledna byla slavnostně otevřena v roce 1909 a patřila k tajnostem Železné opony – stála totiž v hraničním zakázaném pásmu. Rozhlednu postavili zdejší němečtí vlastenci z Chebského okrašlovacího spolku jako vlastní příspěvek k tehdejšímu kultu tzv. Bismackových rozhleden a sloupů. Těch bylo celkem postaveno v různých částech Německa, ale i světa na 270. V ČR najdeme Bismarckovy věže kromě Chebu v Aši a Mikulášovicích. Chebská rozhledna na Zelené hoře byla původně dřevěnou vyhlídkovou plošinou vysokou 14 metrů. Od roku 1909 kamenná věž se v roce 2005 dočkala rekonstrukce. Volně přístupná vyhlídková plošina nabízí rozhled na vršky Českého a Slavkovského lesa, Smrčin i Krušných hor. Než jsem se vyškrabal k rozhledně, míjím torzo barokního kostela sv. Anny a velmi zajímavý památník kostela.
Po rozhledně se přesouvám na hrad Neuberg. Cestou z rozhledny k autu sněží. Projíždím Cheb a Aš, až do vesnice Podhradí u Aše. Tam se na vrcholu kopce majestátně tyčí zbytky hradu. Celý komplex je velmi rozlehlý. Hrad Neuberg byl založen šlechtickým rodem z Neubergu pravděpodobně na počátku 13. století. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1288, kdy jej po smrti Albrechta z Neuberga získali od císaře Rudolfa Habsburského páni z Plavna. Poté, co zámek v roce 1902 vyhořel, a již nebyl nikdy rekonstruován, zůstal areál hradu a zámku bez známek zájmu města i státu. Stal se objektem vandalů a hledačů pokladů. O alespoň záchraně zbytků hradu a trosek zámku se začalo diskutovat teprve v 90. letech 20. století, a teprve až po roce 2000 se začalo s postupnými opravami. Nyní je to krásné odpočinkové místo.
Dnešních pár fotek najdete TADY.
Povídání z lázní XVIII
Dneska žádné procedury, takže hned po snídani vyrážím na výlet. Venku je hezkých čtyři a půl stupně, přímo ideální teplota na expedici. Nejdříve mířím do hornického muzea v obci Krásno. Hlavním atraktivním exponátem je těžní parní stroj z dolu Marie z roku 1897. Dále je zpřístupněna těžní věž a šachetní budova, strojovna, trafostanice a budova dílen dolu Vilém. V bývalé strojovně je umístěn elektrický těžní stroj firmy Siemens z roku 1942. V šachetní budově s těžní věží je v přízemí instalována expozice vertikální a horizontální důlní dopravy, signální zařízení.
Venku je instalována unikátní expozice povrchové důlní dopravy o rozchodu 900 mm, která byla až do svého zrušení v roce 2003 využívána k dopravě skrývky a hnědého uhlí v povrchových lomech sokolovského revíru. V sousedství šachetní budovy jsou vystaveny důlní vozíky, lopatové nakladače a dvě lokomotivy o rozchodu 600 a 450mm používané v hlubinných dolech. A ještě je tam také ukázková štola.
Skáču do auta a přesouvám se na Hrad Cheb, o kterém jsem našel nějaké informace: „Historie chebského hradu se začala psát již na počátku 12. století. Jeho dějiny jsou mimo jiné spojeny s mocným rodem Štaufů, z něhož vzešla řada římsko-německých králů a císařů. Byl to právě jeden z nich, slavný Friedrich Barbarossa, který nechal původní objekt v závěru 12. století přestavět na císařskou falc, jediného reprezentanta tohoto typu hradní architektury na našem území. Do dnešních dnů se dochovalo torzo kdysi honosného paláce, mocná obranná Černá věž a především unikátní dvojitá románsko-gotická kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly.
Friedrich Barbarossa hrad opakovaně osobně navštívil, pořádal zde říšské sněmy a dokonce tu pobýval i krátce před odjezdem na třetí křížovou výpravu, při níž ho v prudkém toku řeky Salef potkala nečekaná smrt. Friedrich ovšem nebyl jedinou panující hlavou, kterou hostily útulné komnaty chebského hradu. Navštívil ho totiž také „Otec vlasti“ Karel IV. či husitský král Jiří z Poděbrad. Hrad prožil i krušné a neklidné časy, řadu válek a dobývání. Rachotily kolem něj husitské vozy, za třicetileté války zbraněmi harašili žoldnéři ve švédských službách a ve 40. letech 18. století ho ohněm a mečem poplenili oddíly francouzského krále Ludvíka XV., který válčil s jedinou ženou na českém trůnu, nezdolnou Marií Terezií. Každý správný hrad má své strašidlo, nejinak je tomu na hradě chebském, kde již několik staletí trudně bloudí poslední věrní souputníci Albrechta z Valdštejna, kteří zde padli za oběť mordýřskému běsnění v podvečer 25. února 1634. Poslední vývojovou fází prošel hrad na přelomu 17. a 18. století, kdy byl z části přebudován do podoby barokní pevnostní citadely.“ Byla tam pěkná kosa, a tak sedlám koně a frčím na hotel na oběd. Po obědě odpočinek a ve dvě formule 1. Po formulích vyrážím koupit testovací dávku likéru Dr. Adler. Venku ta vypadá, že bude konec světa.
A pak už klasika. Večeře, vinárna, hygiena, TV a Habáni.
A fotky jsou TADY.
Povídání z lázní XVII
Dneska jenom jedna procedura, bahno, a pak volno až do rána 🙂 . Po snídani si jdu do VIP klubu vyzvednout vstupenku na ochutnávku Karibských rumů. Jsem sice vinař, ale změna je život. Venku byla docela kosa, ale krásně jasno. Nasadil jsem tedy na foťák dlouhej objektiv a šel jsem se procházet po parku. A fotil jsem přírodu a zkoušel s foťákem různé hovadiny. Potom následoval oběd, trocha spánku a cesta do Lázní Kyselka. Vlastně do bývalých lázní! Cestou vyzvedávám Ivanu ve Varech. Do Kyselky se vracím přesně po čtyřiceti letech. A nebyl to úplně krásný návrat. Právě před čtyřiceti lety jsem tam byl na „zesílení“. Ono se to tenkrát hned neprojevilo, za to ve stáří to propuklo naplno!
Něco z netu: „Lázně Kyselka je komplex bývalých městských lázní v obci Kyselka u Karlových Varů. Lázeňské budovy leží na jih od vlastní obce, na pravém břehu Ohře a severozápadním úpatí vrchu Bučina. Právě v těchto lázních pramení slavná Mattoniho minerálka. Existence zdejších pramenů byla známa už před staletími, první písemná zmínka je z roku 1522. První lázeňské budovy tu byly postaveny v letech 1826–34 Wilhelmem von Neubergem, manželem majitelky panství. Sláva lázní a chutné vody postupně rostla.
Hlavní pramen si roku 1867 pronajal český podnikatel italsko-německého původu Heinrich K. Mattoni (1830–1910), který jej začal stáčet do skleněných lahví a vyvážet do celého světa. Za zisky z prodeje vody Mattoni nakonec od Heřmana Černína z Chudenic roku 1873 lázně i s okolními pozemky zakoupil a následně velkoryse přebudoval a rozšířil. Postupně tu do své smrti postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný „Ottův pramen“, dále budovy sanatorií, vodoléčebný ústav, hotely, restaurace, promenády, lanovou dráhu, kapli sv. Anny (1884), své monumentální sídlo („Zámeček“), vodní elektrárnu a budovy stáčírny. Nakonec do obce přivedl i železnici, aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Celkově za jeho éry lázně velmi rozkvetly a po jeho smrti už nikdy takové prosperity nedosáhly. Mattoniho potomci nicméně drželi tento majetek až do konce 2. světové války.“
Jak „Lázně“ vypadají nyní uvidíte na fotkách 🙁 . Pak jsme se přesunuli do Karlových Varů, kde to ale mělo rychlý spád. Kolem Vřídla (Vřídlo je oficiální název pro největší pramen termální vody v Karlových Varech, který je s teplotou 72 °C zároveň nejteplejším termálním pramenem Čech) a hotelu PUP na Dianu, kde si místo kafe dávám klobásu, a pak zase fofrem zpět pro auto a na nádraží.
Po večeři běžím na již zmíněnou degustaci Karibských rumů. A když jsme dorumovali, tak ještě šup do vinárny.
Fotky z parku i z Kyselky a Varů jsou TADY.
Povídání z lázní XVI
Dneska ráno v klídku procedury a rozlučka s fyzioterapeutkou, která odjíždí na dovolenou. Na další týden dostanu prý jinou, mladou 🙂 . Pak už následoval oběd, opravdu pidi odpočinek a vyrážím na výlet. Dneska na zámek Kynžvart a do Mariánských Lázní.
Po příjezdu k zámku Kynžvart začalo lejt jako prase, tak sedím v autě a čekám. Asi po čtvrt hoďce se to přehnalo a vyrážím do terénu. Do zámku nejdu, průvodce, jen ho obcházím parkem kolem do kola. Pak se jdu podívat k bývalému zámeckému pivovaru a na golfové hřiště. A následuje přesun do Majoránek 🙂 . Po příjezdu na centrální parkoviště mačkám čudlík a na displeji se ukáže hláška „Chyba lístku“ a přístroj ošklivě zavrčí. Mačkám čůdl znovu a znovu to samé. A ještě jednou a ještě jednou. Z kukaně vyletí dědek s nůžkama a žene se ke mě! Tak ne, naštěstí se hnal k tomu automatu a jal se ho opravovat. Musel jsem si ho vyfotit 🙂 . Protože zítra začíná v Mariánkách lázeňská sezóna, probíhala už dnes generálka. Generálkovali jak stánkaři a umělci, tak i návštěvníci. Všech tam bylo hodně! Tak se tam tak procházím, ochutnávám co se dá a vyhejbám se lidem. Konstatuji, že už to nejsou lázně, ale velké město. Vybral jsem si ty Frantovy dobře!!!
Taky jsem trochu fotil a fotky jsou TADY.
Trochu jsem poladil fotogalerii i foťák, a u fotek, které mají v popisku dole takovou slzu, se dá po kliknutí právě na tu slzu, zobrazit mapa s umístěním, kde byla fotka vyfocena.