od Karel Řehák | 12. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Vstávám jak přeraženej. Ovšem, co tomu předcházelo… Spím si, když tu najednou, jako by mi někdo bodnul vidle do levého oka. Vylezu teda z pelechu, koukám do zrcadla a hrůza. Ne Michal, ale oko červený jak prase. Říkám si, svině řasa. Tak si to oko šmudlám a přemlouvám ho a furt nic. Tak si jdu lehnout s tím, že to přejde. A ho… Nepřešlo. Lehce po třetí klepu sestrám na dveře, že bych potřeboval zachránit. Jasně, není problém a jala se mi ohrnovat víčko. Tak to jsem málem hodil šavli jako Miloš na klenoty. Na oči mi prostě nikdo nesmí sáhnout. Přišla tedy doktorka, koukla na to, a se slovy to bude dobrý, se mi chtěla začít rejpat v oku. I svou chromou levou rukou jsem jí hravě zarazil. Tak mi tam něco nakapala, a prej přijďte ráno. To už se osádka vyměnila a byl tam pan dochtor. Tak jsem mu to vylíčil, zakoulel očima a řekl něco sestře. Ta mi do oka něco nakapala a vykopla mě z ordinace a ať prej čekám. Oko po pěti minutách jako by ke mě nepatřilo. Je fakt, že jsem pak necítil, co mi tam dělal, každopádně mi z něj vytáhl blonďatej vlas, pět, šest, sedm centimetrů dlouhej 🙂 . Jedinej, kdo má z naší rodiny blonďatý vlasy, je pokojská. Takže je to jasný , plánuju vraždu. Dneska nepřišla, nevadí. Zejtra je taky den…
Takže dopoledne mezi procedurama chrápu, po obědě taky. To mi volala nějaká paní z Ústeckýho kraje, že mi posílá smlouvu na dotaci. Ale jak jsem byl rozchrápanej, vůbec nevím na jakou a kolik peněz. No nic, vylézám z pelechu a vyrážím ven. Jdu jenom po městě, zkusím muzeum. Hodně slabé. Na to, že tu žijou jen z lázní, tak se tomu moc nevěnují. Ale mají tam originální sochu prvního Františka.
A co teď? Prohlídka muzea mi zabrala dvacet minut a do večeře daleko. Udělám tedy okružní chůzi kolem města. Dostal jsem se až k dolu, kde se těží rašelina. Koukám, nikde nikdo, ale areál je oplocen a z jedný strany řeka. V jednom místě jsou však vrata, která by se dala, kdyby se trochu chtělo… Jdu do toho. Zjišťuji, že rameno je docela v pohodě a docela snadno překonávám překážku. Jupí, jsem tam. Jdu po kolejích až k místu, kde je korečkové rypadlo, které nakládá rašelinu. Když tu najednou: „Stůj!“. No on to nebyl takový ten silný hlas. Tak opáčím, vždyť stojím a otáčím se do míst, odkud byl slyšet hlas. Tam dva chlapíci v uniformách, a prej co tu dělám, proč tam sem, co mám v tý brašně. No, byla to nějaká ochranka, která se bála, že jim odnesu bagr. Tak jim vysvětluju mojí příslušnost k šachtám jakéhokoliv druhu. No, nakonec chápou a provádějí mě po dole. Akorát jim nebylo furt jasný, jak jsem se tam dostal 🙂 . Ven z dolu vycházím normálně bránou…
Tak honem domů, začíná pršet. A večer mám divadlo. To bylo o dvě sta procent lepší než to minulé, ale stejně odcházím po prvním poločase. Venku leje, tak se přesouvám do kryté předzahrádky poblíž. Už bych šel dávno domů, ale furt leje, tak tam musím zůstat 🙂 .
Jo, večer jsem měl jít ještě na kontrolu s tím okem, ale zapomněl jsem na to,,,
A fotky z dnešního dobrodružného dne jsou TADY.
od Karel Řehák | 11. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dnešní den jsem pojal po včerejším dnu, který jsem trávil za volantem, jako odpočinkový. Nejdříve 160 km do Kněževsi za AN225, pak 70 km do Pato a nakonec 130 km zpátky do Frantovejch. Takže jsem se dneska mezi procedurami povaloval na faulenci a po obědě jsem to taky zalomil. A když jsem se dostatečně vyhajal, vyrazil jsem jen na takovou hodně oddychovou procházku po městě a jeho hodně blízkém okolí. Cestou na mini hrad Salingburg jsem objevil zapomenutý pramen Šárka, který nějak vypadl z mapek a průvodce. U hradu stále funguje i mini zoo. Poblíž hradu jsme kdysi bydleli v jedné vile. Míjím hotel Pyramida a pokračuji dál do centra. Občas něco cvaknu, ale jen velmi střídmě. Ve městě si po delší době kupuji dvojitou oplatku a pokračuji na hotel. Tam zjišťuji, že mi docházejí Habáni, takže musím skočit do auta a jet do sámošky pro zásoby.
Pak už cesta do hotelu a na lavičku ochutnat, co jsem to koupil… K večeři si dávám čočku upravenou už nevím na jaký způsob, ale byla luxusní.
Teď to tady dopíšu, skočím chvilku do bazénu, a pak sebou fláknu do peří.
A fotky z dnešní krátké vycházky jsou TADY.
od Karel Řehák | 10. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dneska zvládám všechny procedury (čtyři) za hodinu a půl! Trochu jsem poškemral u sestřiček, a ty, které jsem měl kolem poledního, jsem zmáknul brzo ráno. A důvod? No přeci přílet největšího nákladního letadla na světě. Přiletěl totiž Antonov Design Bureau AN225. A pár informací o tomhle kousku: „Antonov 225 Mrija (Мрия nebo Мрія, ukrajinsky sen; V kódu NATO „Cossack“ – «Kozák») byl sovětský strategický transportní letoun s maximální vzletovou hmotností 640 tun. Mrija je nejdelším a zároveň nejtěžším letounem, jaký kdy byl zkonstruován. Je poháněn šesti dvouproudovými motory a má také největší rozpětí křídel ze všech letounů v aktivní službě.
Byl navržen pro přepravu sovětského raketoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija nebo Proton. Po zrušení vývoje raketoplánu byl odstaven, avšak po pěti letech znovu nasazen do obchodního provozu. Vyroben byl pouze jeden letoun, druhý nebyl dokončen.“
Letadlo přistálo v 11:11 a trochu jinam, než všichni čekali. Ale nevadí. Po přistání jsem trochu pošmejdil kolem letiště, a pak jsem se šel najíst do Šestky. To co mě čekalo pak, byl běs a hrůza. Trasa do Pato byla opravdu chuťovka. Cestou snad dvoje nebo troje semafory, no prostě hrůza. Dixina řádila jako pominutá. Koťata rostou a jak jsem tak koukal, a jak říkal Bobeš, ta „oranžová kočka“ bude mít taky koťata. Kdyby někdo nevěděl, jak vypadá oranžová kočka, tak je to klasická mourovatá domácí číča. Cesta zpět na hotel, byla o proti cestě do Pato jako let do ráje.
Akorát stíhám večeři, nalévám si dvojku (zatím) Habánů a jdu se chvilku vyvalit na lavičku, dokud je venku ještě světlo.
Fotky z dneška budou v noci TADY.
od Karel Řehák | 9. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Dneska to byl ale fičák. Už jsem to někomu psal do mailu, ale já prostě nemám čas! Už jsem jako ti důchodci… Dopoledne jsem měl pět procedur, tak jsem nestihl ani kafe, takovej jsem já chudáček. Na oběd jsem neměl nějak chuť, tak jsem si dal jen polívku a hned vyrážím ven. Dnes na rozhlednu U Strejců, která je kousek od Horních Lubů. Nebo Lub? 🙂 . Na netu jsem našel, že: „Od 14. srpna 2005 má město Luby, známé ve světě výrobou hudebních nástrojů, novou turistickou zajímavost. Je jí celodřevěná, 22 metrů vysoká rozhledna s čtvercovou základnou. Rozhledna je situována severozápadně od centra města Luby v nadmořské výšce 632 metru a stojí v těsném sousedství Golfového klubu Luby. Již sama rozhledna je architektonicky zajímavá stavba, která stojí za zhlédnutí. Z vyhlídkové plošiny o rozměrech 7 x 7 metrů, která je ve výši 19 metrů, se pak návštěvníkům naskýtá zajímavý výhled na širé okolí. Severním směrem na Třístovou a Vysoký kámen, východním směrem na Zálubí a Zlatý vrch. Pohled západním směrem omezuje blízká Liščí hora. Nejhezčí pohled je jižním směrem, při dobré viditelnosti lze očekávat výhled až na masiv Slavkovského lesa.“ No tak jupí! Jenže co už tam nenapsali je to, že jí uhnilo schodiště 😥 . Ale i tak byl z kopce pěkný výhled. A poblíž rozhledny je golfový klub, takže byla možnost si dát i kávičku a sledovat golfisty. Cestou zpět jsem se stavil ještě v obci Skalná, kde je hrad Vildštejn. Na prohlídku jsem nešel, protože byla zase s průvodcem, ale hrad jsem poctivě obešel. Pak jsem se vydal k pramenu Kyselky, který inzeroval ukazatel. Jdu a furt jdu, ještě pořád jdu a pramen nikde a směrovka taky nikde. Když tu naproti mě dvě maminy s kočárkama. Takže záchrana. Když to dotlačili ke mě, tak jim povídám, že jsem se vydal k tomu prameni, a že pramen nikde, směrovky nikde. A oni na mě koukali ve stylu „dělá si snad prdel“ nebo „je blbej jak cikán bez dávek„. Pak mi jedna povídá, zkuste se pomalu otočit a opatrně zvedněte hlavu. Říkal jsem si, had nebo vzteklá veverka za mnou, a ne. Stál jsem přímo pod směrovkou Pramen Kyselky 5 km. No, tak jsem byl za úchyla, co obtěžuje mladé maminky. K pramenu jsem ale nešel, protože to znamenalo hoďku tam, a hoďku zpět.
Jel jsem raději vyhlídkovou jízdou na hotel a s přítelem Červeným Habánem jsem se usadil zase na dětském hřišti za hotelem.
Opravdu jen pár fotek z odpoledního výletu je TADY.
od Karel Řehák | 8. 5. 2016 | Fotogalerie, Lázně 2016 - Františkovy Lázně
Tak dneska jsem si ranní budíček ošetřil. Večer jsem dal na kliku ceduli „Nerušit“, a zabralo to. Normálně snídaně, a pak, protože je neděle, a venku hezky, jdu před hotel do parku na lavičku lovit bronz. Teploučko, klídeček, pohodička. Jenže do hodiny vylezly babky a bylo po klidu. Ale i tak jsem tam vydržel do oběda. Po obídku hned vyrážím ven, protože je škoda to počasí nevyužít. Nejdříve jsem na radu pokojské vyrazil na Chebské nádraží, kde probíhala výstava „historických“ dieselových lokomotiv. Malé, ale hezké.
No a pak mě čeká cesta do Kladské, podívat se na pořádné rašeliniště. Co o to, dojel jsem v pořádku, ale nevychytal jsem moc oblečení. Tady od nás jsem vyjížděl v sandálkách, kraťasech a v tričku. Nahoře ale pěkně fučelo, i když svítilo slunce! Udělal jsem tedy jen malý okruh, ale i ten stál za to.
A následovala cesta na hotel, Habány a klid. Je přeci neděle!
A pár fotek z dnešního dne je TADY.
