Wellness v Praze

Wellness v Praze

Málem jsem na ten článek zapomněl… Ivana dostala od Kuby k narozeninám wellness v Pražském hotelu Amaryllis, takže jsme v pátek 23. března sbalili kufřík a batoh, a vydali jsme se do Hlavního města. No a přeci tam nebudeme jen jeden den, že jo? Tak nám Kuba zajistil i ubytování. Na letišti, v hotelu Marriott Courtyard. Auto necháváme na oblíbeném GoParkingu a k hotelu nás doveze limuzína. V hotelu dostáváme stříbrné karty hostů a jdeme se ubytovat. No, paráda!!! Jen tu odhodíme kufr a batoh a jedeme do města. Emhádéčkem! Já jel po X letech červeným autobusem 🙂 . Ale pozor, za necelou půlhodinu jsme byli na Václaváku!!! Tak to tedy palec nahoru! Při hledání hotelu s wellness jsme trochu zabloudili, tak přicházíme asi o deset minut později. Máme pro sebe celé zařízení wellnessu, včetně občerstvení v podobě krevetových špízů a šampíčka! Takže tedy: odpočívárnu, sprchy, parní saunu, suchou saunu, a vířivku velkou jak rybník v Pato. Bylo to parádní rozmazlování… Potom se přesouváme do Obecního domu, do Plzeňské restaurace, kde hraje kapela Švejk music, která hrála u nás na zabijačce. Pokecáme, pozpíváme, pojíme. A pak cesta zpátky na hotel. A zase MHD a půl hodiny. Otevírám láhev vína a Ivana čokoládu.

Druhý den přejdeme ulici a jdeme se kouknout na terasu na letadla. Potom balíme a necháme se odvézt pro auto. Jedeme znovu do Prahy, tentokrát fotit čtvrť, které se říká Nový svět. Moc pěkné, určitě to stojí za shlédnutí! A pak už nás čeká cesta domů.

Jo, a ještě něco. Protože už za pár dní odlétáme na dovolenou a potřebovali jsme vyzkoušet kameru, natočili jsme z pobytu v Praze vlog. Jak říkají puberťáci, aby byli cool. A k shlédnutí je hned pod odkazem na fotky, které najdete TADY.

Dokončeno na Vánoce

Dokončeno na Vánoce

Tak máme novou pergolu!!! Protože stále nepřicházela zima, rozhodli jsme se koncem listopadu, že příznivého počasí využijeme k demontáži původní pergoly, která nám sloužila celých třináct let. Bohužel zub času se na ní podepsal a už nebylo moc bezpečné pod ní sedět. Takže rozhodnuto, připojujeme lano za auto a škub, a je na zemi. No a novou postavíme na jaře… Jenže bylo furt tak pěkný počasí, že by bylo škoda toho nevyužít. Nejdříve kupuju dřevo, pak spojovací materiál. A počasí pořád super. Stavím konstrukci, napouštím jí roztokem proti plísni a furt je hezky. Objednávám tedy polykarbonát na střechu a další spojovací materiál. No a tři dny před Štědrým dnem putuje polykarbonát na konstrukci a na Štědrý den je hotovo! Pravda, na jaře se musí ještě nasunout spojky mezi desky, ale na to musí být opravdu teplo…

Fotky ze stavby jsou TADY.

Víkend v Praze

Víkend v Praze

Na státní svátek vyrážíme strávit v Praze víkend. Nabitý víkend. Takže pomalu a popořadě! V pátek kolem jedné odjíždíme z Pato směr Kněževes, kde máme zajištěný nocleh v penzionu V Maštali. Tohle ubytování má totiž strategické umístění. Je na okraji Prahy a pár metrů od letiště.

Jdeme se ubytovat, a pak vezu Ivanu na metro. V ruce kreditku, v obličeji odhodlání, že ten účet prostě provětrá. Já se vracím zpět do Kněževsi, a mažu hned na val u letiště. Je pěkná kosa, fouká a je docela mlha. Ale přesto pár fotek udělám…

Nějak po čtvrtý se pomalu vracím na pokoj. Pustím telku a fláknu sebou na postel. Jedním okem koukám na zprávy, druhým klimbám. Říkám si, že musím vyjet včas, když na ČT24 hlásí samé shromáždění a manifestace… Vyrážím chvilku po půl šesté, snad se tam do třičtvrtě na sedm nějak dostanu. Ne, že bych neznal cestu, ale cvičně si zapínám navigaci. Jedu na „kulaťák“, pak k Hradu a najednou frk a hodilo mě to do tunelu. Během šesti minut jsem v Holešovicích u ZOO a během dalších pěti pak na Výstavišti. No čuměl jsem jako blázen. Zaparkuju a jdu se kouknout k Pyramidě. No co, tak tu budu půl nebo třičtvrtě hodiny čekat, než přijede Ivana. Čumím do mobilu, když tu na mě někdo povykuje. Jo, nebyl to nikdo jiný, než hrabě Krolock. Tedy ještě v civilu a bez zubů. Chvilku plkáme, a běží se namaskovat a převléknout. Já si dávám dvojku červeného a chlebíček. A ještě jednou. A … a už je tu Ivana. Dáváme si věci do šatny a zjišťujeme, že jsem si zapomněl převlíknout tričko za košili 🙂 . No nic, budu za vesničana. Jdeme do hlediště. Máme sektor C, řadu sedm uprostřed. Takže opravdu VIP místa. Za námi vede chodník, kde se občas promenádují upíři. Jeden udělal na Ivanu „HU“, a málem se pos… 🙂 . No a já nenapsal, na co jsme vlastně vyrazili. Takže na muzikál Ples upírů! Byla to pecka a ještě k tomu luxusní obsazení. Maroš, to je jasný, a pak taky Natálka Grossová. Před ní jsem musel opravdu smeknout, a byl jsem rád, že jsem jí viděl a slyšel!!!

Po skončení se vracíme do penzionu opět tunelem, a opět cesta trvala pětadvacet minut. Otevírám si víno, Ivana knížku a nastává pohoda. Občas zaburácí letadlo, no paráda.

Ráno se po snídani (nešla sníst, palec nahoru) se pomalu balíme, odnášíme věci do auta a jdeme se ještě kouknout na letadla. Opět pár fotek a čeká nás cesta do centra. Parkovat budeme pod Národním divadlem, tak jupí a jedeme. Zaparkujeme a přes řeku jdeme do Malostranské besedy, kde má výstavu fotografií Jiří Píša. Kdo nezná, měl by svojí neznalost co nejrychleji napravit. Nádherné fotky Prahy a nádherná výstavní síň v podkroví. Pro prohlídce jdeme zpátky k divadlu a ještě kousek dál do Indické restaurace. Jídla hodně, Ivaně chutnalo, mě to nějak nesedlo. A místo jehněčího, bylo kuřecí. Nu což, stane se.

Pak si jdeme vyzvednout auto a vyrážíme směr Čestlice. Jitka se Sváťou nezklamali! Taháme z nich rozumy o ubytování v Pekingu, Ivana nasává koňak, ve mě se vaří vnitřnosti. Asi po dvou hodinách se vydáváme na cestu zpět. Cesta ubíhá v pohodě a jsem strašně rád, že jsme nemuseli v pátek večer po muzikálu jet do Pato.

Doma se jen otočím a běžím na narozeniny kamarádovi dcery. Osmnáctiny se musí prostě oslavit!!!

Fotky z vejletu jsou TADY a promo video z Plesu upírů níže!

U Miloše na Hradě

U Miloše na Hradě

Dnes byl sváteční den, Miloš nás pozval na Hrad. A nebyl to jen tak obyčejný Miloš, byl to Miloš nejvyšší 🙂 . Nejdříve si prohlížíme všechna nádvoří kromě prvního, které je uzavřené pro veřejnost. Ač jsou nádvoří kolem dokola uzavřená, strašně tu fičí. Pak si nás vyzvedává průvodkyně a jdeme se podívat na I. nádvoří na Slavnostní střídání Hradní stráže. Než si kluci předali šichtu, trvalo to asi dvacet minut, ale bylo to pěkný. Hudba, salutování, předávání Prezidentské standarty…

Pak nás průvodkyně odvedla do vstupní haly, kde jsme museli projít dvakrát bezpečnostním rámem a v tiskovém středisku zanechat všechny věci, včetně klíčů, foťáků a mobilů.

Prohlídka trvala asi hodinu a půl, k Milošovi do kanclu nás sice nepustili, ale viděli jsme spoustu zajímavých věcí. Tře ten sál, kde prezident napřáhl holí na premiéra 🙂 . Po skončení si dáváme kávičku a jdeme udělat pár fotek a přesouváme se na chvilku k Bobešovi na parník.

Fotky z Hradu a Prahy jsou TADY.

Ještěd a okolí

Ještěd a okolí

Je pátek, tři hodiny a my se pomalu soukáme do auta a vyrážíme směr Liberec. Co Liberec, míříme rovnou na Ještěd. Vždycky jsem si přál bydlet na majáku, a tak jsem dostal k narozeninám víkend na Ještědu! Cesta ok až na lehkou zácpu v Praze. Přijíždíme kolem šesté, Ještěd je nádherně osvícen zapadajícím sluncem. Vylézáme z auta, hned vybaluji foťák a fotím. Jak se později ukázalo, udělal jsem dobře! Jdeme se ubytovat a pak ještě chvilku ven fotit. Slunce ale rychle zapadá a začíná být pěkná kosa. Chvilku dáme pauzu u televize a čtení, a pak jdeme do restaurace na večeři. No jasně, tam kde by se mi to líbilo, je cedule RESERVE. Asi to mají připravený pro nějaký hlavouny. Jdeme tedy do dělnické třídy, kde jsou holé stoly a čekáme na obsluhu. Když přišla holčina, tak nám oznámila, že dělnická třída je pro turisty, a my, hotelový hosté máme jít do té restaurace pro horních deset tisíc 🙂 . Objednáváme si drůbeží vývar a Ivana buchtičky se šodó, a já kuřecí prsa se zeleninou. Musíme uznat, že jídlo je opravdu na úrovni a je ho hodně. Po večeři se jdeme podívat na osvětlený vysílač, a pak pokračujeme na pokoj, na víno a telku.

A je tu sobota a venku lítají mraky. To se nám zrovna moc nehodí, protože mám objednaný vyhlídkový let kolem Ještědu. No uvidíme. Jdeme se nasnídat. Snídaně dobrá, vynikající čaj, a jako bonus panák hruškovice 🙂 . Jdeme se zabalit, necháme se odvézt na parkoviště a jedeme na letiště. Cestou zjišťujeme, že jsem navigaci nastavil nějak čínsky, tak provádíme korekci a už si to mažeme… Letiště je kousek od vysílače, ale musí se to hodně objíždět. Jsou tam příjemný lidi a hodně letadel. Přilétá moje letadlo, ale pilot říká, že počasí nic moc, ale že počkáme čtvrt hodiny a uvidíme. Ale jo, nakonec poletím. A pozor, Ivana se rozhodla, že poletí taky!

Nastupujeme tedy do Zlína, Ivana dopředu a já lezu dozadu, protože tam je okénko uzpůsobené na focení. Tři, dva, jedna, start…. Vylétáme nad Liberec a pomalu stoupáme vzhůru do úrovně vysílače. Mraky se rozehnaly, tak máme nádherný výhled. Fotky Ještědu vycházejí opravdu dobře, tak jsem zvědavej na fotky.

Po přistání uháníme do auta a jedeme zpět na hotel, protože jdeme na prohlídku strojovny lanovky, pak na prohlídku neveřejné části vysílače a na prohlídku pokojů. Všechno bylo super, nejlepší pak prohlídka odbavovací části vysílání Českých radiokomunikací.

Po prohlídce si jdeme chvilku schrupnout a po druhý vyrážíme do botanické zahrady. Trochu mě zarazilo vstupné, ale jdeme dál. Celou dobu, co jsme ve skleníkách, leje jako prase. Po prohlídce jedeme ještě do Babylonu. Tam se zdržíme asi hodinu, a pak jedeme zase na kopec. Pořád leje a fučí. Hotel je v mracích, tak si dáváme becherovku a jdeme si číst na pokoj a kouknout na zprávy. A teď jdeme na večeři! Dáváme si drůbeží vývar, já pak svíčkovou a Ivana drůbeží paštiku na chlebovém krutonu. A pivsona.

Je neděle ráno a fujavice přestala, ale jsme stále v mracích. Po vydatné snídani se jdeme pomalu balit a budeme vyrážet směrem k domovu. Cestou se plánujeme ještě někde zastavit, tak uvidíme, jak to dopadne…

Nejdříve zastavujeme na zámku Lemberk. Má velmi zajímavou historii, bohužel v kase sedí takovej kosočtverec, že zámek asi po patnácti minutách opouštíme bez prohlídky. Uděláme malou „zacházku“ a stavujeme se u Zdislaviny studánky, která je hezky opravená, a kdyby bylo hezky, bylo by tam pěkné posezení!

Dále pokračujeme do Nového Boru do sklárny „AJETO“. je to unikátně propojená restaurace se sklárnou. Takže jíte a za sklem se potí skláři a vytvářejí u pecí různé výrobky. No a po obědě frčíme domů. Cestou na mě padla nějaká krize a chtělo se mi strašně spát. Ale vydržel jsem to a oka jsem zavřel jen na rovinkách 🙂 .

A fotky ze super víkendu jsou TADY.

Mašinky

Mašinky

Den horníků je tady a my vyrážíme na výpravu do pobočky Národního technického muzea v Chomutově, kde je v bývalém depu umístěna expozice lokomotiv.

NTM spravuje největší státní sbírku historických kolejových vozidel na území České republiky. Je možné si prohlédnout téměř 100 kolejových vozidel několika rozchodů a nejrůznějších typů – od parní lokomotivy vyrobené v roce 1870 až po kolejový sněhový pluh z roku 1980. K vidění jsou lokomotivy bývalých ČSD, salonní, osobní i motorové vozy, elektrické a motorové lokomotivy, historické drezíny, ale i vozidla, která donedávna sloužila v pravidelném provozu u Českých drah a teď jsou připravena pro zachování ve sbírce Národního technického muzea.

Největším lákadlem jsou parní lokomotivy v čele s rychlíkovým „Albatrosem“ 498.106, který v srpnu 1964 vytvořil dosud nepřekonaný rekord parních lokomotiv tehdejších Československých státních drah rychlostí 162 km/h. Majestátní obdiv budí rovněž první poválečná lokomotiva 534.0301, kterou dodaly Škodovy závody už 22. prosince 1945, nebo tramvajová parní lokomotiva „Gartenau“ vyrobená v Linci roku 1887. Stranou pozornosti jistě nezůstane ani část kolekce salonních vozů NTM zastoupená v depozitáři vyhlídkovým salonním vozem Ústecko-teplické dráhy z roku 1900, jenž pochází ze smíchovské továrny F. Ringhoffera, nebo salonním vozem vyrobeným Kopřivnickou vozovkou v roce 1906 pro barona Adolpha Rothschilda.

Ovšem cestou tam děláme malou zajížďku do Jirkova, kde jsem trávil mládí. No to už je *urva let!!! Před několika lety tam byly zpřístupněny „Městské sklepy„.

V roce 2003 se do podzemí propadl dobrovolný hasič. Pád se obešel bez zranění, ale město muselo najít způsob zabezpečení podzemí. Tehdy se opět o osudu sklepů rozhodovalo. Uvažovalo se dokonce o komplexním zasypání chodeb elektrárenským popílkem. Odborníci z firmy Speleo však nabídli sanaci poškozených míst. Spolu s místními aktivisty prokázali nedozírnou hodnotu sklepů a navrhli městu, aby podzemí bylo nabízeno veřejnosti a turistům jako jedinečný podzemní labyrint. Proto mohla být část jirkovské pamětihodnosti v květnu roku 2005 na 6 dní poprvé zpřístupněna. Navštívilo ji tehdy 6 197 lidí. Snaha vedení města, odborníků z firmy Speleo a dobrovolníků z místního Volnočasového centra byla korunována úspěchem.

Od 29.03.2011 byly Městské historické sklepy prohlášeny Ministerstvem kultury, úsekem státní památkové péče, kulturní památkou.

Když jsme vylezly ze sklepa, byli jsme se podívat na barák, kde kdysi bydlela babička s dědou.

Více v popisech u fotek, které jsou TADY.