Mistrovství republiky ve svíčkové

Mistrovství republiky ve svíčkové

Po loňské návštěvě  Červeného Hrádku, kde probíhala soutěž o nejlepší svíčkovou, jsme se rozhodli, že do nadcházejícího ročníku přihlásíme babičku Hanu. V tu dobu ještě souhlasila. Letos sice také, ale s tím, že ona uvaří a my budeme dílo prezentovat. Říkali jsme si, proč ne. Po té loňské hrůze, kdy omáčky připomínali všechno možné jen ne svíčkovou, to bude brnkačka. Když jsem se přihlašoval, byl jsem už sedmnáctý! Po příjezdu na Hrádek se dovídáme, že počet přihlášených je dvacet a jeden náhradník. Nakonec nás bylo ale jen jedenáct.

Odskočil jsem si na záchod a než jsem se vrátil, Ivana nám vylosovala číslo jedna 🙂 . Nu co, aspoň to budeme mít rychle za sebou… Postáváme u vařiče a furt se nic neděje. V tom přiletí jedna z organizátorek a prej, že se za tři minuty servíruje. Takže fofr, na nějaký parádičky nebyl moc čas a už jsou tu holčiny a nesou talíře porotcům. Bohužel neslyšíme, jak jídlo hodnotí. Ale asi v polovině soutěže Marian píše, že to vypadá zatím dobře.

No a zkrátím to. Dopadlo to velice dobře!!! S babiččinou svíčkovou jsme skončil třetí!!!!!!!!!!!!!!! První byl profík kuchař, druhá byla nějaká paní a třetí my!!! A za náma ještě čtyři profíci. No jupííííí čerte!!!!!!!!!!!

Fotky jsou TADY, je to taková směs ode mě, Ivany, organizátorů a Mariana.

Video z předávání ceny natočila Ivana.

Letní romance

Letní romance

Začátkem srpna jsem se vydali do Stověžaté matičky Prahy, na Marianovo koncert, tentokrát s názvem Letní romance Mariana Vojtka. Koncert se opět konal v Klementinu, ale tentokrát ne v kapli, na Révovém nádvoří. Původně jsem chtěl po příjezdu do Prahy fotit na Novém světě, ale časově se to nějak zvrtlo, tak jsem focení vypustil a šli jsme rovnou na Betlémské náměstí, kde máme osvědčenou restauraci s velkým výběrem jídel a za „neturistické“ ceny. Cestou tam i pak zpět jsem tentokrát fotil věže a všechno, co bylo nahoře. Po guláši se šesti a svíčkové jsme se vypravili do Klementina. Tam jsme potkali Petru, která nás samou láskou málem snědla. Révové nádvoří bylo nádherný, ale hlediště už tolik ne. Židle byly nalepeny jedna vedle druhé, takže jsme tam seděli jako sardinky. Koncert byl vynikající, jen bych zkrátil vystoupení Marianovo hosta, Krištofa Leciána, který je vynikající violoncellista, avšak tentokrát měl strašně moc prostoru, že to chvilkama vypadalo, že hostem je tam Marian 🙂 .

Fotky z Prahy a z koncertu (od tlustejch blonďatejch fanynek), jsou TADY.

Horko za plotem

Horko za plotem

Tahle výprava vznikla vlastně náhodou. Honza potřeboval v neděli skončit dřív v práci, protože následující den odlétal na dovolenou, tak jsem mu slíbil, že pro něj zajedu. No a když už jsem tam jel, vyrazil jsem dřív a vzal si sebou foťák a přibrzdil jsem na Ruzyni za plotem. Počasí nádherný, lidí tak akorát, prostě super. Nejdříve jsem byl na valu proti cargo terminálu, a na poslední půl hodinu jsem se přestěhoval za prostředek dráhy, kde se letadla odlepují ze země. Za ty skoro tři hodiny, co jsem tam strávil, se tam mihla jen dvě letadla ČSA. Takže fakt dobrý!

A fotky jsou TADY.

Konečně fotky z Furore

Konečně fotky z Furore

Tak skoro po měsíci, ale je to tady! Konečně jsem dal dohromady fotky z letošní dovolené. Naflákal jsem jich přes šestset, takže třídění a popis trval nějakou dobu. A pak jsem musel ještě dělat fotky a videa ze svatby.

Ale dosti lamentování, fotky z dovči jsou TADY, a níže dvě videa ze startu z Říma, a z přistání v Praze!

Wellness v Mariánkách

Wellness v Mariánkách

Měsíc po cestě do Furore vyrážíme na wellness do Mariánských Lázní. Poukaz nám přinesl Ježíšek od Kuby, toho času analytika na volné nožce pracujícího pro AAAAuto 🙂 . Já sem napíšu jen takovej krátkej itinerář, podrobný popis bude u fotek.

Vyjíždíme ve středu pátého července. Cestou tam se stavujeme v „opuštěné“ továrně kousek od Přebuzi. Za druhé světové války byla cínová ruda pro výrobu zbraní strategická. Nacistický vůdce Adolf Hitler chtěl mít továrnu na zpracování této suroviny nejlépe na německém nebo na jednom ze zabraných území. Pověřil tedy své inženýry, aby našli zdroje cínových rud. Vhodná lokalita se našla právě v Krušných horách – Sauersack.
Důl byl v provozu od února 1940, kdy jsou v účetních knihách zaznamenány první operace. Svou činnost ukončil 1. května 1945. Zajímavostí je, že nezpracovaná ruda v době, kdy se sem blížily spojenecké armády, zůstala zde v areálu.

Byla to zajímavá prohlídka, ale opuštěné to rozhodně nebylo, co se týká turistů… Po prohlídce jedeme už do Mariánek. Navigace nás trochu povozila, ale nakonec vilu, kde jsme ubytovaný nalézáme. Je zcela mimo město a je tam božský klid! Vítá nás majitel s potutelným úsměvem na tváři a se zdviženým palce. Ano, chlapy si musí pomáhat!!! 🙂  🙂 🙂

V restauraci obsluhuje docela zajímavá servírka. Vůbec jsem nevěděl, že taková velikost existuje. Vlastně vůbec nevím, co jím. A když zavolala do kuchyně, že jde ven vypustit kozy, všichni (myslím tím chlapy) jsme se hnali na zahradu, aby jsme o nic nepřišli  🙂 .

Večer se jedeme podívat do města na fontánu. Chtěli jsme lanovnou, ale jezdí bohužel jen do šesti.

Další den se vydáváme do dolu Jeroným. Byl to důl na cínovou rudu. Já tam byl už v loni, když jsem ve Františkových Lázních. Zajímavá prohlídka, všichni ve fáračkách, jen já v sandálech. Jako prej německý turista, smála se Ivana do té doby, než jí zhasla lucerna. Pak byla ráda za světlo i od německého turisty 🙂 .

Pak jedeme do obce Krásno, kde je muzeum hornictví. Také jsem tu byl loni.

Odtud pokračujeme do kláštera Teplá. Tady jdeme každý na jinou prohlídku, ale oba jsme spokojeni!

Poslední den se cestou domu stavujeme na zámku a hradu v Bečově nad Teplou. Tady jdeme na prohlídku společně. Vybrali jsme si prohlídku „Relikviář svatého Maura“ a stála opravdu za to. Stavujeme se v podhradí na oběd, a pak směr Pato.

Operativně se stavujeme v Jáchymově ve štole číslo 1 (Ivana sice brblala, ale přeci jenom patnáct let na hlubině člověka poznamená). A úplně poslední zastávka cestou domů byla u Lukešů na chatě.

A pak už opravdu domů!!!