Ráno normálně výkrm jako předchozí dny a vyjíždíme na výlet. Nejdříve navštěvujeme Buškův hamr. Samostatně stojící stavení, ve kterém je zrekonstruována kovárna, která byla poháněna mlýnskými koly. A hned třemi. Jedno pohánělo buchar, druhé brus a třetí kompresor. Pěkný. Taky tu měli malý kozlíky, kteří hopkali mezi lidmi jako na péru. Do navigace dáváme cíl „Památník Jana Žižky z Trocnova“ a pokračujeme v krasojízdě. Opět nádherné místo, a v parku poblíž, Honzovo socha v nadživotní velikosti. Procházíme se parkem, trošku sbíráme houby, prostě relax… Dále pokračujeme do obce Borovany, podívat se na zámek a trochu se nadlábnout. Nakonec jsme si role rozdělili, já jsem jedl a Ivana šla na prohlídku zámku. I když, taky trochu jedla… Po prohlídce opět sedáme do automobilu a jedem do Dvorce, kde mají Park exotických zvířat. Konečně vidíme vodního bůvola! A také jsme tam viděli krmení hrošího kluka a ještě jsme k tomu měli přednášku. Pak už máme namířeno na mlejn, kde máme domluvenou schůzku s Danem a Šárkou Kopálovými. Mimo jiné domlouváme grilovačku ve čtvrtek u nich na zahradě. Následuje večeře, a pak jdu zase mrskat vodu prutem. Je to marný, je to marný. Ty ryby jsou prostě vypnutý!
Po ranní výkrmě jedeme směr Lipnenská nádrž. Sváťa s Jitkou tam totiž mají apartmán nebo co. To ale zjistíme na místě. Jedeme asi hoďku a jsme v Lipně. Protože máme ještě čas, jdeme se kouknout na stezku v korunách stromů. Hup na lanovku a jedeme. Nahoře je opravdu narváno. Ale nevadí. Pomalu vyjdeme nahoru, rozhlédneme se po okolí a zase pomalu jdeme dolů. I z kopce jsme jeli lanovkou. Na pohodu. Skáčeme do auta a během čtyř minut jsme u Sváti. Z apartmánu se nakonec vyklubal rodinný domek. A na docela hezkém místě. Dostáváme oběd a kávičku, a klábosíme. Mají tam na hlídání vnoučata, a oba se shodujeme, že vlastně nevíme, jestli se na ně těšíme 🙂 . Pak se jdeme cournout k přehradě a pomalu lezeme do auta a frčíme na mlýn. Ivana jde chvilku na houby, já na ryby. Ivana uspěla, já ne. Následovala večerní výkrmna a šel jsem zase na ryby. No, asi měli dovolenou nebo co. Kolem deváté to balíme a jdeme bydlet. A koukat na Ozzáka…
Po snídani, dáli se tomu tak říkat, možná paní hrála v té hře o Budulínkovi, a také náš chtěla přežrat a pak kuchnout, jsme se vydali do Nových Hradů, podívat se na místní hrad. Cestou se nám před frňák postavila stará kovárna. Byli jsme první dnešní návštěvníci, a tak jsme měli i luxusní komentovanou prohlídku. Potom jsme prolezli z venku hrad, udělali pár fotek a hupky dupky do cukrárny na kávičku. A klika cvakla, teda seděli jsme venku, a přichází známí z Ústí. Svět je fakt malej. Poklábosíme a jdeme se podívat do místního kostela, který má úplně úžasnou klenbu. Nasedáme do automobilu a míříme do Terčina údolí. Podle naší Terky to ale pojmenované není, to by tu museli mít sklípek, nebo tak něco. Na konci údolí je úplně božskej vodopád. Takže fotíme a relaxujeme. Cestou zpět se stavujeme v hospůdce, fakt se nejmenovala Terčina, na polívce a minerálce. Sedáme do auta a jedeme se kouknout do zemědělského muzea. Bohužel zavřeno. Nevadí, jedeme na rozhlednu Kraví hora. Po asi půl kilometru stoupání kolmo na vrstevnice, a po zjištění, že nás čeká ještě 400 metrů stejným směrem, rozhlednu vzdáváme. Nakonec, jsme na dovolený, a ne na galejích. A jedeme zpátky. Stavujeme se ještě v kostele v Dobré Vodě, nádherné místo s božským rozhledem, a v sýpce v obci Stropnice. Tady měli bohužel zavřeno, takže to zmákneme v pátek. Teď sedím na dvoře mlýna, popíjím víno a Ivana skotačí v lese. Když nebude pršet, půjdu večer na ryby…
V deset zapřaháme koně, v Mostě nabíráme babičku a vyrážíme směr kluci. Vlastně Kluky. Do vesnice, kde jsem trávil nejedny prázdniny. Právě tam totiž vezmeme babičku Zdenu, aby si tam poklábosila s tetou Věrou a dalšími příbuznými a známými. Dáme oběd, jdeme se podívat po dvoře a louce a hlavně k lomu, kde jsme s bratránkem blbli. Dostáváme košík ovoce a pokračujeme dál. Cíl: Martinský mlýn u obce Trhové Sviny.
Přijíždíme a normálně nám spadla brada. A to doslova! Od kamaráda jsme věděli, že to je super místo, jak umístěním, tak osazenstvem, ale to co jsme viděli, nám opravdu vyrazilo dech. Člověk by nevěřil, že v dnešní době může ještě něco takového existovat. Avšak, lepší to vyprávět, než psát. Po ubytování dáváme kafe, a pak se jdeme kouknout po blízkém okolí. Přineseme něco hub, a je tu hovězí guláš k večeři. A pak slivovička. A potom sklenka vína u mlýnského rybníka! Pohoda, klídek, bez tabáčku. V noci je absolutní tma a absolutní ticho.
Senzační úlovek se opět povedl novinářům z Mostecka. Ihned po odhalení tajemného výletu Terezy Ř., odhalili investigativní novináři tajnou cestu Ivany Ř. Ta celý rok prohlašovala, že se začátkem července 2018 zúčastní záchranné akce lachtanů na Jižním pólu. Avšak profíci se nedali jen tak oblafnout a pověsili se jí na paty. Poctivou prací zjistili, že Ivana Ř. se zúčastnila XVI. všesokolského sletu v Praze. Do Prahy odlétla již týden před samotným vystoupením, a doma zanechala truchlícího manžela, psa, tři kočky, kohouta a třináct slepic. Pro slet sokolové nacvičili 10 hromadných skladeb, jedenáctá je pak společným česko-slovenským dílem se symbolickým názvem Spolu. Další dvě skladby připravili hosté ze zahraničí. A nebyla by to Ivana Ř., aby si nezařídila místo před kamerou.
Níže se můžete podívat na vystoupení mladších důchodkyň. Bylo to super!
