od Karel Řehák | 21. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Konečně vajíčka k snídani! Tento hotel má v ceně i snídaně a je to super, protože jsme se v klidu posilnili na dnešní program. Metrem, které funguje stejně jako v Pekingu, jsme dojeli na první zastávku, kterou je ptačí, hmyzí a květinový trh. Kytek je jen několik krámků, pak nějací ptáčkové a koikapři, ale hlavním artiklem na trhu jsou cvrčci, cvrčci a zase cvrčci. V různých klíckách a piksličkách tu vržou ostošest. Zájemci je poslouchají, asi si je kupují na poslouchání. Pokračujeme směrem k další tržnici a zahradám Jü-jüan. Cestou jsme narazili na pavilon Dajing, kde je nějaká výstava obrazů. V dílničce si zkouším napsat štětcem svoje jméno na papyrus (teda asi, vypadá to přibližně jak papírový ubrus). Místní holčička má teda ty znaky o hodně těžší a taky o moc hezčí. Na okraji tržnice jsme narazili na nějakou svatbu, nevěsta má na sobě kostým z půjčovny nebo co, ale auta mají parádní. Pak se rozdělujeme a Kája vyráží hledat obchod s SD kartami, protože jsme úplně zahltili kamerku a už se na ní nic nevejde. Podle rady jdeme pak spolu do obchoďáku, kde je dokonce i Tesco, ale hlavně je tam i pultík s kýženými kartami a kabely. Znovu se vrháme do víru tržnice a konečně jsme objevili i maskovanou kšiltovku s rudou hvězdou. Mezi suvenýry jsou dokonce i „rudé“ knížky. Tržnice se rozšiřuje i do strany, ale všude je dost turistů, takže nás to pomalu přestává bavit. Káju bolí paty, takže si dává pohov a já se na půl hodiny nořím do Chrámu boha města. Jsou tam obrovské barevné sochy, Bůh města je stylově úplně rudý. Ještě pokračujeme na kraj zahrady Jüjüan, ale klesá nálada, takže se za chvíli už vracíme metrem zpátky a odpočíváme v hotelu. Až navečer vyrážíme ven, ale vypadá to jak prvomájový průvod nebo manifestace. Půlka města se hrne stejným směrem jako my, tedy podívat se z promenády Bund na protější osvětlené mrakodrapy. Velké množství policajtů usměrňuje valící se dav. Není to nic příjemného. Na Bundu bylo narváno, tak jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, jak vypadá vyhlídkový tunel pod řekou. Očekávali jsme „něco“, ale nakonec se jelo vagónkem pod řekou a v tunelu na nás blikaly různý světýlka a hrála hudba. Normálně jak na Matějské pouti…Ale výhoda byla, že na druhé straně řeky bylo naprosté minimum lidí a stejně krásné výhledy. Chvíli jsme poslouchali pouličního kytaristu, který měl v otevřeném pouzdře QR kód pro platbu dobrovolných příspěvků. To už je vrchol bezhotovostních plateb! Tak ještě jednou absolvujeme strašidelný tunel směrem zpět a davové šílenství cestou na hotel. Klídek jsme si užili až v našem výklenku se skleničkou a s jahodami.
od Karel Řehák | 20. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Dnes přejíždíme do Šanghaje. Po vzbuzení balíme věci a jdeme vyřídit check out do recepce. Pikolík nevěří vlastním očím, že táhneme kufry a vybíhá nám je vyrvat z rukou. Pak nám zavolal taxíka, který nás dovezl zase k jinému nádraží. Nádraží vypadají uvnitř úplně stejně, je to jedna veliká rozlehlá a přehledná hala s očíslovanými gejty. Snídani jsme nakoupili v Mc Café (Mekáč) a za chvíli nás již pustili dolů na perón. Sice to tak nevypadalo, ale opravdu jsou naše zakoupená místa ve vlaku volná a vyrážíme na čas. Sedíme opět vedle jídelního vozu, ale na tu půlhodinovou cestu to nemá žádný smysl. Za chvíli rychlovlak dorazil na nádraží v Šanghaji, takže šup na nástupiště taxíků a honem do hotelu. Hotel Charms je vlastně mrakodrap, ve vstupní hale je samé zlato a křišťálové lustry. Náš pokoj leží v 10.patře a recepční nám povídá, že je trochu větší. A fakt, má samostatný obývák, ložnici a koupelnu. Navíc je vybaven takovým proskleným výklenkem na ležení, ze kterého je perfektní výhled z té výšky na ulici. Vyrážíme do města a zjišťujeme, že hotel je v těsné blízkosti velké nákupní ulice Nanjing Street. Bohužel je tu i moře lidí. Nanjing Street nás zavedla až na nábřežní promenádu Bund, která je nejznámější v celé Šanghaji. Na jedné straně řeky Chuang-Pchu leží staré obchodní budovy a na druhé straně jsou moderní mrakodrapy ve čtvrti Pudong. Řeku přejíždíme přívozem a neomylně míříme k nejvyššímu mrakodrapu Sanghai Tower. Ačkoli jsme si nejdříve říkali, že dnes ještě ne, tak ale za chvíli už třímáme v ruce vstupenky na vyhlídku (Observatory) ve výšce 546 metrů. V přízemí si ještě prohlédneme časosběrný filmík, jak se Šanghaj rozrůstala a už jedeme výtahem do 118.patra. Výhled je do dálky trošku omezen asi smogem, ale stejně je to paráda. V 119.patře si dáme ve Starbucksu kafe a dlouho se kocháme. Když se konečně dosyta vykoukáme, tak sjedeme zase dolů a pracně hledáme cestu na metro. Nakonec se podařilo a zdárně jsme dorazili zpět k hotelu. Pro večeři jsme zvolili jednu z restaurací, na které koukáme z lodžie a máme zase nudle. Tentokrát se ale obsluha vytáhla a dokonce jsme dostali vidličky, asi jim nás bylo líto. Po delším hledání jsme zdárně našli obchod s foťákama a po chvíli domlouvání jsme úspěšně nakoupili nabíječku na baterie do foťáku, kterou jsme zapomněli v hotelu v Sučou.
od Karel Řehák | 19. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Ráno vyrážíme z hotelu a snídani svěřujeme do rukou zaměstnanců řetězce Starbusks. Kafe a bageta dobrý, ale laté ze zeleného čaje byl pěkný hnus. Zahrady v Su-čou jsou zapsané na seznamu památek Unesco, tak se těšíme. Nejbližší zahrada se jmenuje Zahrada mistra sítí (pravděpodobně myšleno rybářských, nikoliv počítačových). Je celkem malá, a že by jsme z ní byli zrovna u vytržení, tak to zase ne. Ptali jsme se, kde je stanice watertaxi, ale koukali na nás jako puk. Tak to zkusíme jen podle mapy… a dokonce funguje i Google. Cesta vedla uličkami, kde jsou vedle sebe namačkány dílničky brusičů jadeitů. Každý na nás kouká. Jdeme a jdeme a jdeme, až asi po dvou hodinách jsme konečně narazili na přístaviště. Ještě chvíli čekáme, až se sejde alespoň 5 lidí, ale nakonec za odměnu je nám na loď přidělena i citeristka v zelených krajkových šatech, která nám cestu zpříjemňuje brnkáním a vytím. Asi jako harmonikář u Honzy na lodi. Zklamali jsme obsluhu lodi, když jsme si nekoupili ani CD s citeristkou, ani kanastové karty s obrázky Sučou. Podle délky předchozí cesty se ukázalo, že centrum dvacetimilionového města asi nebude tak malé jako centrum v Praze, takže jsme si na cestu do další zahrady vzali raději taxíka. Přijeli jsme k Zahradě pokorného úředníka a poslední hotové peníze jsme investovali do plavby malou loďkou po okolních kanálech. V italských Benátkách jsme gondolou nejeli, ale v čínských Benátkách je vše mnohem levnější. Nakonec jsme sehnali i bankomat, a tak jsme si mohli zakoupit i vstupenky do zahrady. Jak jsme zase záviděli Číňanům jednoduché nakupování přes mobil!!! Zahrada je velice rozlehlá a členitá a krásná. Bylo tam sice hodně lidí, ale dalo se to snést. V Sučou jsme široko daleko jediní neasijští turisté, takže se na nás obracejí školní výpravy se žádostí o foto. Prostě jsme pro ně exoti! V jedné části zahrady je výstava bonsají, a obzvlášť ty kvetoucí azalkové jsou úplně úžasné. Po východu ze zahrady jsme si ještě prošli historickou část a pak jsme začali shánět taxíka do hotelu. Nabídl se nám jeden člověk, že nás odveze za 30 juanů, takže jsme ignorovali všechna varování v průvodcích a nechali jsme se odvézt soukromým autem. Ale vše dobře dopadlo, i vrátil správnou částku, protože jsme neměli drobné. A po krátkém odpočinku opět honem do grilárny, kde se nám to včera zalíbilo. Paní pokladní se mohla potrhat smíchy, když nás znova uviděla. Tentokrát je tu téměř plno, ale volný stůl se pro nás našel.
od Karel Řehák | 18. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Dnešní den přejíždíme do Su-čou, takže vstávačka v sedm, lehká snídaně a opouštíme pokoj. Na recepci drobná komplikace, protože Ivana rozbila skleničku a chtěli jí zaplatit. No ale, hlavně že mě netrefila. Metrem se jako profíci dostáváme na nádraží. No nádraží, něco jako olympijská hala to vypadalo. Asi půl hoďky, možná i dýl, stojíme před gejtem, než nás pustí na nástupiště. Tak, lepší tam čumákovat, než aby nám to vzalo čápa! Vlak měl šestnáct vagónů a jídelňák. Jízdenky jsme kupovali už doma, tak jsme předem věděli, kde budeme sedět. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo jsme to udělali úmyslně, ale jídelní vůz byl hned před náma… Sedačky byly podobné jako v letadle, ale bylo ještě víc místa na nohy. Odjezd byl naplánován na 10:20, a odjeli jsme v 10:20. Celých pět a půl hodiny to jelo na čas. Cestou jsme dali kávičku a oběd. Opět servírované jako v letadle. Během celé cesty po vlaku chodili uklízečky a uklízeli jak mezi sedačkama, tak na záchodech. To museli odkoukat od Českých drah 🙂 . Po vystoupení v Su-čou skáčeme do taxíku a jedeme asi půl hodiny do města. Bydlíme kousek od historického centra. Ovšem ten hotel… Zastavíme, přiběhne pikolík, vyrve mi baťoh, vytáhne kufry z auta a odnese nám to k recepci. Po vyřízení všech formalit opět popadne bagáž, a místo do hotelu nás opět vede ven. Tam nás usadí do elektromobilu a přejíždíme parkem do části, kde budeme bydlet. Tady opět drapne kufry a nese nám je na pokoj. No pokoj. Chodba, pracovna, obývák, ložnice, kuchyň a koupelna 🙂 . Ještě to má balkon, ale ten je zavřenej. Ubytujeme se, vydesinfikujeme se slivkou a jdeme se kouknout po místních zahradách a po večeři… Jak už jsem psal, parky umí na jedničku, ovšem když jsme viděli ty zahrady, tak to je ovšem něco. Zítra to nafotím, až bude sluníčko.
Oproti Pekingu je tu víc obchodů s hadrama a s cetkama než hospod. Vlastně našli jsme jen dvě. V jedný měli plno (zaplať pán Bůh), a v druhý jsme se přežrali! Restaurace typu zaplať a sněz co můžeš a vypij, co se do tebe vejde! Zaplatili jsme 160 juanů a vydrželi jsme tam hodinu a půl. V chladících boxech byly připraveny všemožné druhy špízů, které se opékaly na grilech s dřevěným uhlím, které byly zabudované ve stolech. Za tu dobu jsme sežrali, a to opravdu, 62 špízů různých druhů. Na každém klacku byly tři kousky masa nebo sejra, ryby či párků. Co si pamatuju, a že si pamatuju starou belu, tak jsme měli kuřecí, vepřový, jehněčí, jatýrka, několik druhů ryb a sýrů, nepřeberné množství zeleniny… A žranici jsme zakončili grilovaným banánem. Já, Ivana dvěma! A pak už jsme se kouleli na hotel. No já to musel spláchnout zase slivkou.
A už vím, kam půjdeme zítra na večeři! Dobrou 🙂
od Karel Řehák | 17. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Jak jsem včera psal, tak se i stalo. Skutečně jsme vstávali chvilku před desátou. Následovala lehká snídaně a vyrážíme směr metro. Bravurně kupujeme jízdenky, mají to fakt udělaný pro blbce. Zobrazí se mapa, ťukne se na stanici, kam chci dorazit, zadá se počet jízdenek, ukáže se cena, vhodí se prachy a vypadnou plastový jízdenky. Ty se na výstupní stanici zase vrátí do turniketu. Stejný systém jako v Dubaji. Dnes jsme vyrazili do parku u Chrámu nebes. Jak už jsem psal, parky Číňani prostě umí! A dělají je strašně obrovské. A opět musím vyvrátit některé psané průvodce. Je tam spousty, teď nechci psát stánků, protože to stánky nebyly, ale snad lépe objektů, kde se dá koupit občerstvení, je tam spousta záchodů, spousta odpočinkových míst, že prohlídku zvládnou i starší lidi, než jsme my 🙂 . Tak jako vždycky, bez fotek se to dá těžko popsat, takže až u nich. Vydrželi jsme tam tři hoďky, ale byla to fakt paráda! Cestou zpět k metru jsme prolezli několik „hutongů“, ano prolezli, i Ivana šla se mnou, a postupně jsme se dostali až k perlovému trhu, kde jsme doufali, že se najíme. Byly tam dva pulty s perlama a dalších třicet s elektronikou. Včera mi došla data, která jsem dokupoval, tak mě napadlo, že si koupím Čínskou kartu aspoň s jedním gigem dat, což do konce pobytu bohatě vydrží, a cena bude tak nějak uspokojivá. Doma jsem platil za 200 mega do Číny 400 korun, tak jsem si říkal, že litr bych do toho vrazil. No, nakonec jsem zaplatil 160 juanů, ale pozor, za 40 giga! Ještě jednou a pomalu: za čtyřicet giga!!! Jen připomínám, že juan je cca za tři dvacet 🙂 . Vtipný bylo akorát to, že těsně před odjezdem se mi něco stalo s mobilem, a startuje víc než dvacet minut 🙂 . Slečna nám poradila, abychom se šli najíst do suterénu obchodního domu. A poradila dobře! Dali jsme si nudle se zeleninou a kuřecí maso v medovém těstíčku. Dost dobrý! Pak už jsme pokračovali na metro a šli jsme okouknout náměstí Nebeského klidu. Velké parky, velké náměstí. Ale fakt, jako vepř! Pomalu se pak vracíme na hotel na hodinovou pauzu, abychom pak šli jen naproti do hospody na večeři. Ivana si dává houbou polívku a já kuřecí s bambusem. Po večeři ještě procházka k osvětlené bráně Nebezkého klidu, a pak už návrat na hotel. Tady se ještě dojíždím čínskejma nudlema, hroznovým vínem, slivovicí, čokoládou a pivem. Přesně podle rady ošetřujícího lékaře: jezte pestrou stravu! 🙂
A to je pro dnešek konec. A v Pekingu také. Zítra se rychlovlakem přesouváme do Su-čou…
