Málem jsem na ten článek zapomněl… Ivana dostala od Kuby k narozeninám wellness v Pražském hotelu Amaryllis, takže jsme v pátek 23. března sbalili kufřík a batoh, a vydali jsme se do Hlavního města. No a přeci tam nebudeme jen jeden den, že jo? Tak nám Kuba zajistil i ubytování. Na letišti, v hotelu Marriott Courtyard. Auto necháváme na oblíbeném GoParkingu a k hotelu nás doveze limuzína. V hotelu dostáváme stříbrné karty hostů a jdeme se ubytovat. No, paráda!!! Jen tu odhodíme kufr a batoh a jedeme do města. Emhádéčkem! Já jel po X letech červeným autobusem 🙂 . Ale pozor, za necelou půlhodinu jsme byli na Václaváku!!! Tak to tedy palec nahoru! Při hledání hotelu s wellness jsme trochu zabloudili, tak přicházíme asi o deset minut později. Máme pro sebe celé zařízení wellnessu, včetně občerstvení v podobě krevetových špízů a šampíčka! Takže tedy: odpočívárnu, sprchy, parní saunu, suchou saunu, a vířivku velkou jak rybník v Pato. Bylo to parádní rozmazlování… Potom se přesouváme do Obecního domu, do Plzeňské restaurace, kde hraje kapela Švejk music, která hrála u nás na zabijačce. Pokecáme, pozpíváme, pojíme. A pak cesta zpátky na hotel. A zase MHD a půl hodiny. Otevírám láhev vína a Ivana čokoládu.
Druhý den přejdeme ulici a jdeme se kouknout na terasu na letadla. Potom balíme a necháme se odvézt pro auto. Jedeme znovu do Prahy, tentokrát fotit čtvrť, které se říká Nový svět. Moc pěkné, určitě to stojí za shlédnutí! A pak už nás čeká cesta domů.
Jo, a ještě něco. Protože už za pár dní odlétáme na dovolenou a potřebovali jsme vyzkoušet kameru, natočili jsme z pobytu v Praze vlog. Jak říkají puberťáci, aby byli cool. A k shlédnutí je hned pod odkazem na fotky, které najdete TADY.
Tak jsem je dneska přivezl!!! Koho? No přeci víza. Ovšem dnes to bylo absolutně v pohodě, prostě výlet do Prahy. Nikde žádné fronty, parkoval jsem zase za deset korun na hodinu 🙂 . Sice mi to bylo dneska jedno, ale o proti minulému pátku za třičtvrtě hodiny odbavili 22 žádostí, a lidí se žádostmi tam byla tak čtvrtina. A na vydání víz jsem byl šestej. A to jsem ještě pustil před sebe maminu s prckem… Cestou domů, jsem chtěl ještě fotit, ale vítr, dráha v používání 6 a zapomenuté rukavice mě odradili, takže jsem byl po dvanácté doma!
Je pátek, skoro třináctého (23.) a my vyrážíme do Prahy podat žádost o vstupní víza. Otevírají v půl desáté, a u ambasády jsme před desátou. Kousek od ní nacházíme parkoviště, kde se dá v „automatu“ platit kartou a pozor, hodina parkování stojí deset kaček!!! 🙂
Přicházíme do budovy velvyslanectví, kde je to přecpáno lidmi, kteří si přivstali. Z objednávkového systému tahám lístek s číslem 49. Na ceduli u odbavovacích kukaní svítí číslo 12! A zavírají v půl dvanácté. Po nějakém čase se dávám do hovoru s ostrahou, od které se dozvídám, že za den udělají kolem třiceti žádostí. No tě péro, to sem budeme muset zajet ještě jednou a trochu si přivstat. No, mrzuté, ale co se dá dělat! V půl dvanácté se téměř všichni čekající zvednou a odcházejí. Dokonce i pán, co přijel z Brna. My tam furt obejdujeme, kdyby náhodou… No, ale chvilku po půl se za okýnkem zvedá úřednice a jde k nám do haly. A teď nás všechny pošle do háje a zamkne to, říkám Ivaně. Jenže paní povídá: „Ještě můžeme přijmout deset žádostí, tady si rozeberte čísla!“. Jupíííííííííííííííííííííííííí, a ještě dvě čísla zbyla. Asi po deseti minutách jdeme na řadu, u přepážky jsme asi čtyři minuty a padáme ven! Prostě PA RÁ DA !!!
Pak následuje cesta do Paladia provětrat bankovní kartu, potom odvézt Kubasovi věci na hory, a pokračujeme na running sushi do Hostivaře. Tady to mají ještě vychytaný tak, že nejezdí jen sushi a podobné věci, ale jezdí i sirové věci. Třeba krevety, chobotnice, kuřecí maso… No, vydrželi jsme tam krásné dvě hodinky.
A následuje cesta domů, chvilka odpočinek a cesta k Válečkům. Na sushi 🙂 🙂 🙂
Tak jsme po hodně dlouhé době zabili vepře! Tedy ne tak úplně, ale skoro. Maso přivezl řezník již rozbourané a očištěné již v pátek. V sobotu jsme se sešlu u Kadla již v osm ráno a po úvodním pivě jsme začali. A že nám to šlo od ruky! Zatím co se dala vařit voda, loupali jsme cibuli a česnek, porcovali maso a strouhali křen. Pak přišlo na řadu krájení cibule. Naštěstí jsem vzal sebou WS kráječ, s kterým to byla stranda, ale pálila pekelně! Dalo se vařit maso a škvařit sádlo. Když se maso uvařilo, začalo se rozebírat a krájet do jitrnic a jelit, a větší kusy do tlačenky. A ještě větší kusy do guláše. Pak řezník začal plnit střívka, ale ne nabíječkou, nýbrž jako opravdovej profík rukou! Mezitím se vyškvařilo sádlo se škvarkama a uvařil se ovar. Naplnili se střívka a tlačenka a hodili se vařit. A dlabal se pečenej gulášek. No a pak přišli na řadu jelita a jitrnice, pečená žebra, škvarky a trochu alkoholu. Více v přiložené fotogalerii…
Nadpis není úplně absolutní rým, ale skoro… 🙂 . Vánoce i silvestra máme zdárně za sebou, a co jsem to chtěl vlastně napsat? No přeci že přesně za sto dnů, odlétáme do Číny!!! Letenky máme koupené, jízdenky na přesun vlakem po Číně také, hotely zamluvené, takže jupííííí! Ještě nám zbývá vyběhat si víza a zaplatit parkoviště u letiště…
