od Karel Řehák | 22. 7. 2013 | Dovolená 2013 - Znojmo a Lednice
Už od rána svítilo do pokoje sluníčko, nedá se tam být. Po snídani jsme vyrazili poznávat Znojmo. Nejprve nás překvapilo, že se u silnice před Znojmem prodávají samé meruňky a ne okurky. Auto jsme zaparkovali hned na prvním větším parkovišti, takže k centru jsme ještě prošli docela velkou část města. Překvapilo mě, že tam mají více velkých náměstí. Abychom se zorientovali, tak jsme vylezli na Vlčí věž, kde je nahoře vyhlídka. Ale protože jsme město neznali, tak nás to moc nezaujalo. Vrátili jsme se pak na Slepičí trh, kde je vstup do znojemského podzemí. Další prohlídka však byla až za hodinu, takže jsme si šli prohlédnout rotundu sv.Kateřiny a znojemský hrad. Nakonec jsme k nim došli po zrekonstruované vyhlídkové cestě, kde bylo nádherně vidět do údolí Dyje. Zpátky jsme se vraceli kolem starého pivovaru, který na rekonstrukci ještě čeká. Bohužel jsme se už nestačili naobědvat a čeká nás prohlídka. Znojemské podzemí tvoří několik pater bývalých sklepů pod domy, které odedávna sloužily k uskladnění ovoce, vína i pro uschování obyvatel během válek. Přístupný je necelý kilometr chodeb, samozřejmě nechybí pohádkové bytosti a pověsti jako všude:-) V podzemí je i ochutnávka vína a k tomu i zdarma mapa vinic. Po vynoření na povrch jsme si na náměstí dali výbornou zelňačku a salát a vraceli jsme se zpět k autu. Pořád vedro.
Během dne jsem se zmínila, že Šárka mi v práci líčila, že na dovolené jeli na kolech přes krásnou a známou vinici Šobes. Kája usoudil, že se tam taky hned musíme podívat, když to říkala Šárka 🙂 zpětně můžu říct, že to byl nejhorší nápad za celý týden. Směr jsme znali a po cestě skutečně byla směrovka na Šobes, na konci silnice jsme nechali auto stát a dál jsme vyrazili po červené (Pod Šobesem 2,5 km). Cesta lesem z kopce byla skoro spíš vyschlé koryto potoka. Došli jsme k Dyji, ale nezahlídli jsme ani ň. Tak ještě 0,5 km k Šobeské lávce a tam taky nic. Tak další 1,5 km do kopce a dorazili jsme k turistické chatičce Znovínu, kde prodávali víno na ochutnávku. My jsme však byli tak zničení a vyprahlí, že jsme víno ani nemohli, hlavně vodu, vodu! Padla jsem do stínu za chatičku a z celého slavného Šobesu jsem viděla jenom těch nejbilžších pár řad okolo. Kája aspoň vylezl o kousek výš a něco vyfotil, ale ten úchvatný pohled jako na prospektech to teda nebyl. Pak nás poslali ještě o kus dál, abychom se podívali zeshora na Dyji, ale už jsme z toho moc neměli. Na zpáteční cestě jsme usoudili, že se vyhneme té špatné cestě lesem a vezmeme to kratší cestou po žluté do Hnanic. Jenže když jsme došli na kraj Hnanic, tak jsme zjistili, že zcela nepochopitelně jsme v úplně cizí vesnici a auto je bůhví kde:-) Ztratit se na jižní Moravě, to hned tak někdo neumí :-). Nakonec po delší době Kája podle navigace zjistil, že ji měl naposled zapnutou ve vedlejší vesnici, takže jsme pak ve vedru a bez vody šlapali ještě 2 kilometry po asfaltce. To celé jsme absolvovali v sandálech. Konečně jsme v autě a s klimatizací! Teď fofrem koupit ve Znojmě v Intersparu aspoň větrák do pokoje a v 19:05 jsme dorazili do penzionu rovnou k večeři. Po večeři následovala velice rychlá sprška, a když jsme na Moravě, tak co jiného než degustace vína. Vinný sklep se nachází přímo pod budovou jídelny a víno je z vinařství Turold Mikulov. S výkladem pana Holíka jsme ochutnávali růžové, pak 4 vzorky bílého a 2 vzorky červeného. Bylo to bezva posezení, ale po skončení jsme padli do postele jak zabití.
od Karel Řehák | 21. 7. 2013 | Dovolená 2013 - Znojmo a Lednice
Letos konečně vymodlená dovolená v Čechách! Určitě nebude vedro jak v Itálii a v Dubaji, takže si užijeme výlety a památky 🙂 nebudu muset mluvit anglicky a poloitalsky 🙂 nikde nezapomeneme pasy 🙂 prostě to bude paráda. Ale člověk míní, pánbůh (nebo kdo) mění :-). Dopoledne jsme se babiččiným autem vypravili z domova a už začalo pěkně pálit sluníčko. Za Prahou jsme se zasekali v koloně na dálnici, ale odpoledne jsme již byli na Moravě a podle navigace jsme se blížili k penzionu Na mlatě v Pavlicích. Pavlice jsme však projeli, pak ještě další vesnici a pak jsme podle navigace odbočili doleva do lesa. Nevadí, alespoň to bude o samotě, bude klídek. Asi po 5 kilometrech jízdy v lese jsme znejistěli a raději se otočili zpět. Penzion jsme pak našli v Pavlicích přímo u hlavní silnice. Na mlatě se jmenuje proto, že se jedná o zrekonstruovaný původní statek s vinným sklepem a se stodolou, kde se mlátilo obilí. Dostali jsme nádherný veliký pokoj v podkroví s proskleným štítem, ovšem bez závěsů a bez klimačky, takže jsme tam pak přežívali jak v tropickém teráriu. Ještěže jsme se prozíravě vybavili klapkami na oči. Šli jsme si nejprve prohlédnout vesnici, ale kromě perfektního obchodu Ráj klobás tam nebylo nic význačného. Navečer Kája volal Brožům, kde se sejdeme na vínko prý bydlí u zámku na rohu náměstí – málem už jsme vyrazili na náměstí do Znojma, ale pak se ukázalo, že oni jsou v Lednici :-).
od Karel Řehák | 13. 7. 2013 | Ze života
No ne, to jsem ale ostuda. Zase píšu až po měsíci. Tak dnes alespoň dvě fotky z akce „Plavba s celebritou“. Ta celebrita byl Maroš :-).

od Karel Řehák | 24. 6. 2013 | Ze života
Co víc napsat, odtáhla nám deset slepic a jednoho fešáckýho kohouta 🙁 .
od Karel Řehák | 13. 6. 2013 | Dovolená 2013 - Einvika, Fotogalerie
U-u-u-úterý, třetího zaaáří 🙂 No, úterý to bylo, ale ne třetího září, nýbrž čtvrtého června, ve čtyři ráno vyrážím s kamarády na pánskou rybářskou dovolenou do fjordů dalekého Norska. V pondělí jsme si byli zapůjčit auto v jedné půjčovně poblíž Kralup. Poldové nás tam nechtěli, protože vlivem neustálých dešťů opustilo Labe (a nejenom Labe) své koryto a začalo se rozlévat po okolních lukách. Vše ale dobře dopadlo a auto si odvážíme domů. Večer pak do něj nakládáme věci, abychom se ráno nezdržovali. V úterý ráno vyrážíme směrem na Norskou osadu Einvika. Čeká nás 1920 kilometrů. Máme ale vymyšlený systém střídání, tak se toho nebojíme. Tím, že nás je pět, a auto je pro devět, vznikla vzadu docela prostorná postel, kde se mohl vždy na dvě hodiny natáhnout řidič, který právě skončil službu. A že to natáhnutí bylo velice příjemné. Nejdříve máme namířeno na severní konec Německa, do města Sassnitz, kam přijíždíme v půl dvanácté. Máme asi hoďku rezervu. Pak se naloďujeme na trajekt, na němž strávíme příjemné odpočinkové čtyři hodiny. Před pátou přistáváme ve Švédsku ve městě Trelleborg. A jedeme dál. Cesta ubíhá docela v pohodě, pravidelně děláme zastávky po dvou hodinách. Cestou se buď kecá, spí nebo čte či se poslouchá mp3. Nejnáročnější úsek přišel v Norsku nad ránem, kdy jsme v horách projížděli rozestavěnou dálnicí v jednom pruhu. Proti i za námi spousty náklaďáků, tma a déšť, nic nebylo vidět, no hnus. Zkracujeme přestávky v řízení na jednu hodinu. Kolem deváté (středa) jsme z hor venku, přestalo pršet a vylezlo slunce. Přesně v půl jedenácté zastavujeme v Einvice před vilou, která bude následující týden naším domovem. Samotná obec Einvika je od nás vzdálená pár kilometrů. My se nacházíme v zálivu fjordu, kde leží bývalá rybářská osada. Po ubytování a wellcome drinku, se vydáváme na krátkou prohlídku okolí, a pak nás náš instruktor Jožin (rodilý Moravák) bere na molo, kde nám ukazuje, jak se loví platejzy, později přezdívané cédéčka. Nachytané úlovky jsme spořádali k večeři. Ještě jsem se nezmínil o kuchařce, také čistokrevné Moravačce. Uměla božsky vařit, bohužel však neměla k tomu dost surovin.
Jak vypadal rybářský den na Einvice: snídaně byla nachystaná mezi půl devátou a devátou, pak se trochu pokecalo a většinou kolem jedenácté se vyjíždělo na moře. Po většinou se chytalo na volném moři, jen když bylo špatné počasí a hlavně vlny, chytalo se ve fjordech. Na vodě jsme při dopoledním chytání vydrželi většinou čtyři hodinky. Po příjezdu do přístavu následovalo filetování ryb. A tady jsme si pak nadávali, proč jsme jich nachytali tolik. Někdy čištění a filetování trvalo až dvě hodiny. Pak následoval oběd a odpočinek. Ten byl dlouhý podle toho, jak dopoledne brali ryby. Když brali, tak se moc dlouho neodpočívalo, když byl úlovek malej, tak jsme to šli zaspat. No a mezi čtvrtou a pátou se pořádala další výprava na moře. To už jsme zůstávali na vodě maximálně tři hodiny, abychom ryby stihli včas vyfiletovat. Kolem deváté jsme večeřeli, a pak podle počasí jsme klábosili buč venku, nebo v chalupě. Většinou jsme vydrželi do dvou hodin (venku bylo stále světlo, asi jako u nás v létě v osm večer), pak se vydal rozkaz a šlo se spát. A tak to šlo, až na pár výjimek (když jsem třeba místo odpoledního odpočinku vyšplhal na horu za chalupou) celý týden. Ryb jsme nachytali dost, každý si vezl domů bednu plnou vyčištěných a vyfiletovaných ryb o váze cca 18 kilo.
Na cestu domů jsme se vydali ve středu dvanáctého lehce po poledni. Cestou zpět jsem ještě fotil úžasnou Norskou krajinu. Lesy, louky, jezera či moře. Převládala zelená a modrá, prostě nádhera. Norsko jsme projeli téměř celé za světla, takže v noci jsme najeli na dálnici a frčeli do přístavu na trajekt. V Trelleborgu jsme byli v sedmé, opět asi s hodinovou rezervou. Skoro celou cestu do Německa jsem prospal. Po vylodění si dáváme pauzičku s občerstvením a uháníme směrem k domovu, od kterého nás dělí asi 600 kilometrů z 95 % po dálnici. Do Patokryjí přijíždíme před půl osmou, doma jsem v osm a rád!
A fotky z této výpravy jsou TADY.