Sobota – 7. den

od Karel Řehák | 16. 3. 2024 | Dovolená 2024 - Hanoj

Vstávačka jako vždycky, a lehce po deváté jdeme na poslední snídani v Hanoji. Normálně se nacpu jako vždycky, pak zpět na pokoj a hoooodně pomalu balíme. Tágo máme objednané na jedenáctou, tak uvidíme. Chvilku před jedenáctou jdeme na recepci. Slečna se nás ještě ptá, jestli máme všechno, a pro jistotu posílá na pokoj pikolíka, jestli tam něco nezůstalo. Za dvě minuty jedenáct přijíždí taxík, recepční a taxikář se téměř porvali, kdo nám odnese věci do auta. Na letišti jsme během čtyřiceti minut. Hned se odbavíme, abychom nemuseli vláčet kufr, a jedeme na kafe. Pak se přesuneme trochu blíže ke gejtu, kde je také občerstvovací stanice, obědváme pití a hodnotíme pobyt v Hanoji. Ani nás to nepřekvapí, že se oba shodneme, že to bylo super! Pak už míříme ke gejtu a do letadla. Odlétáme na čas, a to z Hanoje asi všechno…

Těch pár fotek z letiště a z letadla je TADY.

Pokračování z druhé půlky dne je zase TADY.

Pátek – 6. den

od Karel Řehák | 15. 3. 2024 | Dovolená 2024 - Hanoj

No tak jo, je zase ráno, a kdyby mě Ivana nevzbudila, spím do oběda! Dáváme snídani a plán je jasný. Chytneme me si rikšu a pojedeme kousek dál od nás na pagodu Tran Quock, která se nachází na ostrově východně od Západního jezera. Architektura pagody má harmonickou kombinaci majestátnosti a starobylosti s elegantní krajinou uprostřed klidu obrovského jezera. No a tím bych skončil, protože jsme tam přijeli za pět minut půl dvanácté a oni v půl zavírali. Dobře jim tak, zrovna jsem chtěl dát nějaký milodar budhovi. No nevadí. Vracíme se po cestě po které jsme přijeli o kus dál, kde má rodný domek strýček Ho. Mňo, pondělí a pátek zavřeno. A tak pokračujeme dál až k mauzoleu, kde strýček odpočívá. No, objekt není přístupný pro veřejnost :-). No a co, ještě je tu dům na jedné noze a budhistický chrám. Tam otevřeno mají, a v chrámu mají dokonce posvátného slona. Po prohlídkách nastavíme kurz hotel s tím, že se cestou někde nadlábneme. A trefili jsme super kuchyň. Porce akorát, a chuťově jako z jiného vesmíru. Po příchodu na hotel si chtěli holky na recepci povídat, ale přeci nějaká ta jazyková bariéra tu je, i když Ivana umí říct vietnamsky „dvě vstupenky“, na rozhovor to nestačilo, takže se hovor odehrával ve formátu „mobil to mobil“. Holky psali do překladače vietnamsky, a překládali to do češtiny, Ivana to četla, a já, protože neumím tak rychle psát, jsem to namlouval česky do překladače, a ony si to četli přeložené vietnamsky. Už dlouho jsem se takhle nezasmál! Po polední pauze opět lovíme drožkaře, a jedeme téměř stejnou vzdálenost jako dopoledne, ale na druhou stranu. Jedeme si prohlédnout Červenou řeku a Long Bien Brigdge. Od toho místa, co nás vysadil to byl docela slušný flák (dneska jsme nachodili přes sedmnáct tisíc kroků). Řeka obrovská, most také. Akorát by potřeboval, aby ho zbavili rzi. Zpátky na hotel jsme šli pěšky, a konečně jsme se naučili přecházet silnice při jejich provozu. Cestou se stavujeme na večeři, a pak hned na hotel, protože bude volat Honza od babičky. Hodíme si tedy jen věci na pokoj a jdeme na střechu k bazénu, a hlavně k baru. Volá Honza s babičkou, a dozvídáme se, že babička dělá velké pokroky v rehabilitaci. Tak si dáme mojito, a přesouváme se do pokoje. A zde již klasika. Někteří si čtou, jiní píší deník, a dělají fotky.

Fotky jsou opět TADY.

Čtvrtek – 5. den

od Karel Řehák | 14. 3. 2024 | Dovolená 2024 - Hanoj

Tak vstáváme v sedm!!!!!!! Máme totiž ve třičtvrtě na osm sraz s průvodkyní, a vyrážíme do zátoky Halong. Autobus přijel až v půl devátý, ale v tohle provozu, co je tady v centru se není čemu divit. Ještě uděláme dvě nebo tři zastávky po městě, a pak už frčíme směr zátoka. Pokládám si sedačku, a doháním to ráno. Než dojedeme do zálivu, stavujeme se v Perlovém muzeu, kde je předváděčka „výroby“ perel. A samozřejmě též obrovská prodejna, která nás ovšem nechává v klidu. Lezeme do autobusu, a po krátkém čase vystupujeme v přístavu. Naloďujeme se a vyrážíme. Středem parníku je rozložený raut, tak hurá na něj. Snědl jsem asi kýbl slušně velkých krevet, a sedm nebo osm ústřic. A k tomu samo salát, a ovoce. Během chvilky se z moře vynoří skály, a je opravdu na co se dívat, i když nebe nebylo modré, viz fotky. První cíl je ostrov, z kterého je perfektní výhled na velký kus zátoky. Podmínka ovšem je, vyšplhat na kopec! A tak jsme vyšplhali do dvou třetin, kde byla již vyhlídka, a rozhodli jsme se, že dál už se sápat nebudeme. Děláme pár fotek, slezeme dolů, a už se zase naloďujeme, a pokračujeme dál v plavbě. Na dalším ostrově, kde zastavujeme, nás čeká projížďka na lodičkách. Přelézáme tedy a plujeme. Máme vlastního gondoliéra, tak že mám volné ruce na focení. Po projížďce se opět naloďujeme, a jedeme na poslední zastávku. Je to jeskyně, která je prý strašně velká. Takovejch už jsme viděli… Jenže, jeskyně Sung Sot Cave je jiná! Je největší a vápencová jeskyně v zátoce Halong a má úplně bombastické třpytivé krápníky a atraktivní skalními útvary, a rozkládá na celkové ploše více než 12 000 metrů čtverečních. Tedy plocha o pár stovek metrů větší než fotbalový stadión. Opravdu je nekonečná. Po prohlídce scházíme do přístavu a vyrážíme směr přístav. Cestou je ještě připraven rautík na horní palubě. Po šesti hodinách na moři přistáváme, jdeme do autobusu a frčíme domů. Ještě skáčeme do hospody na véču, ale dneska jsme nevybrali dobře. Příště zase do garáže nebo a ulici!

A fotky jsou opět TADY.