V sobotu po obědě zcela nečekaně vyrážíme do Maštale. Ivana dostala loni k vánocům nebo k narozeninám vstupenky na Vánoční strom. Tedy né na ten, co stojí na Staromáku, ale na ten, co se "hrál" v divadle Broadway. Byl to koncert písní od Kadla Svobody s luxusním obsazením: Bohuš Matuš, Maroš, Peter Pecha, Pavlína Ďuriačová a Jitka Boho. Ale od začátku. Blížíme se do Maštale s tím, že si dáme kafoně, a pak se půjdeme natáhnout do pokoje, protože Ivana je stále ještě v rekonvalescenci. Co čert nechtěl, myšleno ale v dobrém, potkáváme před Maštalí penzionéra (od slova hoteliéra), který se šel akorát z domova, bydlí hned vedle, podívat se do hospody. Objednáváme si kafe, zcela automaticky na nám na účtu přestane poplatek za ubytování včetně snídaně, když v tom přijde Jirka penzionér, který zjistil, že hospoda frčí, a vlastně neměl co dělat. A tak se dozvídáme novinky z rodiny, o tom jak investovali do nemovitostí v nedaleké vesnici. A povídáme, povídáme, povídá, povídá, povídá 🙂 . Nakonec dostala Ivana spásný nápad, že jí bolí záda, a že se musí natáhnout. A tak opouštíme restaurant a stěhujeme se do pokoje. Tam padáme a částečně pospáváme. Pak se najednou Ivana vymrští, že vyrazíme do čentra o hodinu dříve, že musí nutně vyvětrat kartu v Paládiu. Tentokrát jedeme vozem a ne emhádéčkem, protože Ivana ještě není úplně O.K, tak aby nechytla nějaký moribundus. Ale jo, cesta byla ok. Ivana jde větrat kartu, já jdu do Broadwaye vyzvednout lístky pro naše serniory. Pak se zase vracím do Pampaládia. Tam se najíme, a jdeme na představení. Z cela nečekaně máme zase první řadu, ale uklidňuji Ivanu, že se nemusí ničeho bát, že už jsem s Marošem mluvil. No, mluvil... Ale bylo to prd platný. Když se vystupující představili, povídá Maroš: "Ahoj, ahoj. Přátelé, je tady Karel s manželkou, můžeme začít". Musím uznat, že to má drahá žena tentokrát ani nezuřila, ani nezalezla pod sedačky. Koncert začal, a hned ze začátku to byla fakt pecka. Během skladby se ke mě Ivana eroticky přitočí, a do ucha mi zašeptala: "Strašně mě bolí břicho, asi budu mít průjem, já raději vypadnu". A zmizela neznámo kam. Koncert ubíhal, a já sledoval, jak Maroš sledoval, že tam sedím sám. Tak sem se připravoval na to, co mu řeknu, až se zeptá, kam šla Ivana. Ta mezitím skončila na toaletách. Po výlezu se jí ujmula uvaděčka, a pak další, a nejdříve jí usadili proti záchodům, a posléze jí udělaly místo v hledišti na přístavku. No prosím, a pak že dobří lidé už vymřeli. Koncert byl fantastickej. Stejně jako u nás v Pato, Bohuš Matúš umí nejlépe Karla Gotta. Za ženské byla božská, a to my víme, že taková ona je, Pavlína Ďuriačová. U ní opravdu všechny palce nahoru!!!
Po koncertě jdu ještě za Petrou Švábkou poděkovat jí za lístky pro naše seniory. Byl tam i Marian, a první co řekl, když viděl Ivanu bylo: "tobě se to nelíbilo, tak si byla na baru, co?". 🙂 🙂 🙂
Pak jdeme pro automobil, a frčíme do Maštale. Jdeme ještě do hospody zapít ten Ivany kulturní zážitek, A pak už spánek, a ráno snídaně. Tentokrát jsme neměli žádný program na další den, a tak jedeme rovnou domů. Rovnou domů = přes POP Airport.
Akce výlet do lomů Amerika začal vlastně už den předem, když jsme se ubytovali V Maštali. V neděli jsme totiž měli časně z rána sraz na Smíchovském nádraží, kde na nás čekal bus. Původně jsme chtěli v Kněževsi jen odpočívat a válet se na pokoji, tak jak to říkáme vždycky, ale nedalo nám to, a vyrazili jsme alespoň na malou procházku podél dráhy. Nakonec, také tak jako vždycky, se z malé procházky udělala procházka velká, a do penzionu jsme dorazili akorát na večeři. Pak pár piv, a hajdy na pokoj. Tam jsem měl ještě rezervní láhev vína v telce dávali Poldu.
Ráno pak rychlá snídaně, přesun na metro do Zličína, a pak na autobusové nádraží. Sedíme hned za řidičem, a tak vtipkuji, že máme stejná sedadla jako ne cestu do Říma, kterou jsem dostal od dětí k narozkám. Tedy 1A a 1B. V tom se otočí řidič a povídá, že třicet let létal u ČSA a následně u Smartwings 🙂 .
Nejdříve nás vysazuje u Velké Ameriky, kde si nás přebírají dvě průvodkyně, a jdeme do lomu. Jsem si říkal, jak že tam budeme slaňovat, ale bylo to mnohem jednodušší. Pod silnicí totiž vedla štola, uzavřená velkými železnými vraty. Ovšem dámy měly klíče! Procházíme štolou a vylézáme zhruba v polovině hloubky lomu. Dolů pak pokračujeme po slušné cestě. U hladiny bivakují potápěči, kteří tam jezdí cvičit. Průvodkyně nám povypráví něco o historii lomu, a pak máme rozchod. Scházíme se opět u autobusu, a přesouváme se do závodu Lomy Mořina, odkud vede štola k malé Americe. Jdeme kilometr a půl, a posloucháme docela zajímavý výklad. Pak se po levé straně otevřou „okna“, a jsme zhruba v polovině lomu. Ten je, na rozdíl od od Velké Ameriky, zatopen úplně celý průzračnou vodou. Poslední výklad, a vracíme se kilometr a půl zase zpět. Hupsneme do busu, a jedeme zpět na Smíchov. Tam přesedáme na metro a šup na Zličín. Přestupujeme do auta, a jedeme do POPu, protože Ivana prý slyšela, že jim klesají tržby. No, aspoň si dám v klidu kafe na terase.
Hurá, POP zachráněn, můžeme jet domů.
Je neděle, a Ivana opět sahá do klobouku s nápady na výlety, a zdá se, že bude veselo. Pojedeme se prý na výlet s pěti psy. Tak, úplně takhle to neřekla, ale Pětipsy jsem slyšel dobře. Byla to opět cesta okolo komína, během asi pětatřiceti minut stavíme v obci Pětipsy, blízko u místního zámku. Spíš to vypadalo jako stará zemědělská usedlost, z malé části upravená. Správně je to ale zřícenina tvrze přestavěné na zámek.
První zmínka o Pětipsech je z roku 1226, kdy patřily doksanskému klášteru. Později se staly královským majetkem a v roce 1322 je jako léno získal Fridrich z Egerberka, který si zde postavil vodní tvrz. Jeho rodu vesnice s tvrzí patřila téměř 200 let. Jeden z jeho potomků, Odolen mladší Pětipeský, při jednom ze svých sporů ve tvrzi věznil v letech 1404–1407 svého souseda Vlada z Polák. V roce 1500 prodali Pětipeští panství Jiřímu a Felixovi Oplům z Fictumu, ale brzy je získali zpět, protože v roce 1504 je znovu prodali Václavu Hasištejnskému z Lobkovic. Ten panství připojil k Hasištejnu. Václav Hasištejnský zemřel v roce 1518 a jeho dědic Zikmund Hasištejnský z Lobkovic prodal Pětipsy Oplovi z Fictumu, kterému patřily až do roku 1530, kdy utekl ze země před trestem za penězokazectví. Jeho zabavený majetek královská koruna nejprve zastavila a roku 1545 prodala Albrechtu Šlikovi. Od té doby byly Pětipsy svobodným statkem, který od Šliků v roce 1559 koupil Jeroným Hrobčický z Hrobčic. Roku 2012 zámecký areál za tři miliony korun koupilo občanské sdružení Via Levamente a zahájilo kroky k záchraně zámku. Po nezbytných přípravných pracích sdružení v roce 2017 začalo rekonstrukci gotické části zámku včetně provizorního zastřešení. Zámek byl také příležitostně otevřen návštěvníkům. Záměrem spolku je vybudovat v zámku muzeum věnované historii Sámovy říše.[6] Rekonstrukce poloviny zámecké budovy stála čtyřicet milionů korun. Od 3. srpna 2024 je zámek pravidelně přístupný návštěvníkům. Expozice je věnována rodině Hodků a zakladateli tvrze, Fridrichovi Pětipeskému.
Zaplatili jsme vstupné !!!!!120 Kč!!!!! za osobu (druhý okryh za 180 kaček), a šli na prohlídku. Ta se skládala ze dvou místností a sklepa. To nás tedy hodně překvapilo. Na zámku Pátek bylo vstupné tři pětky, a byl přístupný celý zámek. Proto jsme se také nezdráhali jim přispět na opravu a údržbu zámku. A to jsme ještě netušili, co nás čeká v jedné ze dvou místností. Slyšeli jsme nějaké hlasy, tak jsme chvilku čekali, až si to tam prohlédnou, abychom měli klid. Lidé vycházejí, a za nimi i „průvodce“. Ten říká: „Škoda, že jdete pozdě, teď jsem skončil výklad“. A my na to, že to nevadí, že si to prohlídneme v klidu sami. No on ale, že tedy počká, a že pojede na oběd později. Tak jsme se usadili, a začal vyprávět. Už od začátku se mi zdál takovej mírně vyšinutej, ale říkal jsem si, každý nemůže být génius. Když nám ale začal tvrdit, že strašil na hradě, jménu už si nepamatuju, a že tam pil s čertem ferneta a slivovici, slušně jsem mu poděkoval, a vypálil jsem ven! Ivana vydržela ještě asi čtvrt hodiny. Upozorňuji, že tam opravdu nebyly žádné děti, aby jim hrál divadlo. Když vylezla i Ivany, vzali jsme dron, udělali pár záběrů, a jeli jsme do kempu na Nachranicích na oběd. Ten byl luxusní, následovala procházka po kempu a okolí, a pak cesta domů. Tenhle zámek fakt nemůžeme doporučit.
V neděli opět Ivana sáhla do své studnice nápadů na výlety, a vyrazili jsme do obce Pátek, která leží na břehu řeky Ohře mezi Louny a Libochovicemi. Je to taková normální zaprděná vesnice, ve které ale leží stejnojmenný zámek. Je umístěn v současném dvoře statku, a provádí tam taková hodná paní. Kastelán zámku je hodně zapálený člověk, za své kačky kupuje starožitný nabytek do místností zámku.
Původně to byl letohrádek, postavený v letech 1544 – 1557 Janem mladším z Lobkovic, jedním z nejbohatších šlechticů v Českém království. Jednalo se o jednu z prvních čistě renesančních staveb v Čechách. Ke konci 17. století byl barokně přestavěn a obklopen hospodářským dvorem.
Za dob socialismu byl zámek i dvůr účelově využíván, čemuž odpovídaly i různé, často devastující úpravy. Zmizel všechen inventář, většina kachlových kamen, postupně byly zbourány některé budovy statku a zasypány terasy nad řekou.
V posledních letech začíná zámek za pomoci dobrovolných brigádníků postupně ožívat. Má klasickou zámeckou expozici, volně přístupné výstavy v hospodářských budovách, dětský koutek, nouzové tábořiště, kulturní programy a pomalu se tak mění zanedbaný areál na místo kultury a oddechu.
Tento týden, ve čtvrtek, nás čekala exkurze do palírny v obci Chrámce, která se nachází ve dvoře místního zámku. Jak se píše v posledním odkaze: nejstarší zmínka o zámku je datována k roku 1381 kdy se jeho majitelem stal Jan Kystra. Tehdy to ještě byla tvrz. Z původní stavby je dochováno pouze přízemí kde byly restaurovány gotické „cisterciánské“ klenby. Po roce 1800 se majitelé snažili uzpůsobit zámek svým představám a tak se celé první patro změnilo pod francouzským vlivem na sídlo klasicistního stylu. Roku 1976 došlo k vnitřní renovaci prostor. Z této doby pochází také ve velkém sále i stropní malba akademického malíře Pospíšila – Život vinaře. V roce 1999 byla vyměněna střešní krytina, vyměněny okapy a opraveny věžní hodiny. V roce 2003 byla za dozoru památkového úřadu provedena rekonstrukce špýcharu (postaven 1815) spočívající ve výměně střešní krytiny, opravy fasády a výměně instalací. V této budově jsou soustředěny všechny technologické linky zpracování ovoce.
Provozem palírny a ochutnávkou nás prováděl syn velkostatkářky paní Syrovátkové, která statek včetně zámku získala zpět v restituci. Hrabě Syrovátka je velice příjemný člověk, a vůbec na sobě nedal znát, že má modrou krev. Co mě ale překvapilo, že samotná palírna bylo jen několik kotlů, a chladičů. Z dětství si pamatuju, když děda pálil „samohonku“, tak měl kolem sebe skleněné chladící kolony. Teď mě tak napadá, bůh ví, proč jsem od dětství blbě viděl. Nicméně, prohlídka to byla velmi zajímavá, a následná degustace tuplem. Ještě jsme tam dohodli exkurzi pro naše seniory, a udělali menší nákup…
Dnes, v neděli, jsme podnikli výlet okolo komína do blízké obce Lužice, konkrétně k bývalé kapli svatého Blažeje. Jak už jsem někde psal, Ivana má zásobník výletů, a tak stačí jen říct: chci na krátký výlet po obědě, a ona něco vytáhne. Mapy.com se nás sice pokusily vést skrz rybník, ale včas jsme to odhalili. Jenže jsme nevěděli kudy kam, tak jsme se vrátili zpět na cestu směrem ke kostelu svatého Augustina, který obec Lužice rekonstruuje. Ale přálo nám štěstí, a na cestě jsme potkali bábu s roštím, která nám ukázala cestu, kudy ke kapli. No, nebyla to bába s roštím, ale s kradenými makovicemi, jak sama „přiznala“, a cestu nám neukázala ona, ale její vnuk ze Slovenska 🙂 . A pak už jsme došli v pohodě až k bývalé kapli.
Na tenhle víkend nebyla naplánována žádná akce. Ale protože bylo v sobotu celkem slušně, a nechtělo se nám celý den proflákat u televize, rozhodli jsme se, že vyrazíme na takový obědový výlet. Cíl už měla Ivana připravený v zásobníku, takže bereme dron, do navigace ťukáme zámek Ploskovice a vyrážíme. Stejný nápad mělo víc lidí, ale ma zámku se to rozprsklo, takže pohoda. Před prohlídkou si dáváme dopolední kávu, a pak už jde na to. Zámek byl uvnitř hodně barevný, ale výklad byl zajímavý, takže paráda. A nějaká data o zámku jsou níže.
Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer vybudoval někdy mezi lety 1720-30 nedaleko Litoměřic jednopatrový zámek, přibližně čtvercového půdorysu, pro Annu Marii Toskánskou z rodu Sasko-lauenburského, manželku toskánského vévody Gastona III., posledního z rodu Medici.
Návštěvníky čeká od července 2024 zrenovovaný základní okruh Zámecké interiéry, nabízející pohled na původní funkci, zařízení a dekoraci všech místností v podobě z let 1852 až 1853 tak, jak byly zařízeny pro penzionovaného rakouského císaře Ferdinanda V. Habsburského a jeho manželku Marii Annu. Prohlídková trasa prochází 11 místností. Kromě nástropních maleb významného českého malíře Josefa Navrátila je instalace zcela nově zařízena zrestaurovaným nábytkem, tapetami a čalouněním vyrobenými dle původních vzorů. Vybavení místností mobiliářem odráží doložená místa, a to dle historických pramenů přinášejících informace o vzhledu a rozmístění místností ve 2. polovině 19. století.
Dnešní podoba zámku v Ploskovicích pochází z 2. poloviny 19. století, kdy se upravoval pro odstoupivšího císaře Ferdinanda V. Habsburského. V této době zde pracoval malíř Josef Navrátil, jehož krásné malby zdobí 1. patro zámku. Dobová interiérová instalace 2. poloviny 19. století navozuje atmosféru letních pobytů penzionovaného rakouského císaře a posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. Habsburského. Zámek, jako barokní letní sídlo, sloužil jako Ferdinandova soukromá rezidence. Prohlédnete si zde sbírky nábytku, obrazů, skla a porcelánu, nástropní malby významného českého malíře Josefa Navrátila a také sochařskou výzdobu Václava Levého. Ve druhém patře zámku je instalována výstava obrazů „Z českého malířství 19. století“.
V přízemí jižní strany zámku můžete navštívit také umělé vodní jeskyně, tzv. grotty. Barokní prostory s kašnami a nástěnnými malbami pochází z počátku 18. století. Jádro grott tvoří oválný sál zaklenutý stlačenou kopulí. Na stěnách jsou částečně plastické zříceniny antických staveb. Voda je do trysek přiváděna ze studně pomocí tlakové nádoby a provoz je zcela automatizován.
V úřednickém domě na zámku Ploskovice je otevřena kavárna a recepce s pokladnou. V opravené budově spojené se zámkem arkádami je i zázemí pro návštěvníky a salonek s interaktivní tabulí.
A pár fotek je TADY, a krátké video kolem zámku je níže.
